„Poprvé jsem se zkusil tetovat už ve třinácti. Byla to taková pubertální záležitost a ruku jsem pak měl jak balón,“ zavzpomínal jednatřicetiletý muž. Můžete jej znát z uznávaného časopisu Tetování, jeho ruce zdobily i známého skladatele hudby Vladimíra Franze. Cesta k tomu ale nebyla lehká.
„Když jsem vycházel ze základky, zrovna byl převrat. Chtěl jsem na uměleckou školu, ale tehdy nefungovaly talentovky,“ popisuje. Místo bohémského studentského života tedy Jirka bojoval na vojenském gymnáziu. Za rok jej však ze školy vyhodili a on začal studovat strojní průmyslovku. „Byl jsem ale tak zdegenerovaný z vojenské školy, že jsem se odmítal učit.“ Takže další vyhazov. Školu proto vyměnil za práci.
„Ručně tetovat jsem začal v osmnácti letech, tehdy jsem dělal jen svoje kámoše,“ líčí Musil. Svá díla zaznamenaná na lidském těle si pak fotografoval.
Zvratem v jeho životě bylo setkání s majitelem Tattoo studia v Praze. Strávil pak rok života tetováním zavřený v malé místnosti bez oken. Ničil si zrak při umělém osvětlení, ve stejné místnosti se prováděly i piercingy, při kterých lidé mnohdy omdleli. I při tetování se však zákazníkovi může udělat zle. „Vždycky lidi upozorňuji, až jim bude špatně, ať dají vědět. Přestanu,“ zašklebí se muž s náušnicemi. Ne vždy se však k jeho smůle jeho bledí zákazníci ozvou.
„Můj nejzajímavější zákazník? To byl Franz a zároveň moje první tetování v Praze. Kromě rukou jsem mu dělal i celou hlavu,“ nemusí pátrat v paměti Musil. V Praze pracoval i o víkendech, svými jehlami zkrášlil asi deset lidí denně. „Jednou přijel zájezd Italek, všechny si nechaly vytetovat malou žabičku,“ usměje se Musil. Neustálé opakování nejchytlavějších motivů jej však začalo ubíjet. Vrátil se tedy do Blanska. „Zatímco jsem v Praze sbíral praxi, máti zařizovala v Blansku studio,“ říká. Na mamce si cení, že jej celou dobu podporovala.
Zařizování Tatto studia nebylo lehké. Tehdy si vytrénovaný tatér musel sehnat za svého zástupce zdravotní sestru. Nyní je k tetování potřeba i kosmetický kurz. Tito umělci jsou pod neustálou kontrolou hygieny. Praxe v oboru však nic neznamená. „Doktoři by ale mohli začít tetovat z placu,“ prohlašuje muž, podle kterého se podmínky pro kouzelníky s jehlami mění velmi často a jsou jiné v různých částech republiky
