Do blanenského zámku, kde muzeum sídlí, už dorazila Mánesova podobizna Louisy Bělské ze sbírky Národní galerie v Praze. „Patří k jeho nejlepším portrétům. S modelem ho spojovala vzájemná přízeň a sympatie. Olejomalba od národního umělce vyžaduje šetrné zacházení a speciální klimatické podmínky. Na výstavě budou k vidění také hanácké kroje, které Mánes ve svých národopisných studiích ztvárňoval,“ řekla Deníku Rovnost ředitelka muzea Pavlína Komínková.

Mezi vystavovanými exponáty nebude chybět ani jedinečná replika praporu blanenského pěveckého sboru Rastislav. Motiv na praporu navrhl právě Josef Mánes a letos uplyne 160 let od založení spolku. Výstava bude přístupná do konce října.

Opona od Muchy

V nedaleké Doubravici nad Svitavou vzpomínají také na dalšího věhlasného malíře. Alfonse Muchu. Tamním ochotníkům totiž namaloval na sklonku 19. století oponu. Vzácný artefakt je nyní po zrestaurování uložený v Muzeu regionu Boskovicka. Zmíněná divadelní opona pochází z roku 1881.

Boskovice navštívil vnuk světoznámého malíře Alfonse Muchy. Do druhého největšího města na Blanensku ho přilákala divadelní opona, kterou jeho dědeček namaloval ochotníkům v Doubravici nad Svitavou na sklonku 19. století.
Vnuk světoznámého malíře v Boskovicích: John Mucha si prohlédl oponu

Do Doubravice nad Svitavou jezdil Alfons Mucha za svým přítelem ze studií Juliem Stantejským, který tam byl učitelem a zároveň nadšeným ochotníkem. Mucha mu byl i za svědka na svatbě. Záznam o oponě objevili pracovníci před deseti lety v inventárních záznamech náhodou. A následně i ve sbírce muzea. Byla však značně poškozená. Muzeum ji nechalo zrestaurovat a také prozkoumat. „Oslovili jsme restaurátora a akademického malíře Igora Fogaše. Prvotní analýzy Muchovo autorství nevyloučily. Po odstranění nepůvodní podšívky z pytloviny pak restaurátor objevil na zadní straně opony Muchovu signaturu s vročením 1881,“ uvedl před časem tehdejší pracovník muzea Petr Vítámvás.

Podle dobových záznamu darovala oponu boskovickému muzeu tělocvičná jednota Sokol Doubravice v roce 1938. Hrubé plátno podšité pytlovinou, které je zhruba čtyři a půl metru široké a na výšku má necelého dva a půl metru, leželo desítky let stočené v depozitáři muzea.