Tento zvláštní druh dopravy je důležitou spojkou mezi Punkevními jeskyněmi a Horním můstkem. Předtím, než byla lanová dráha v srdci Moravského krasu usazena, se mezi lidmi rozpoutaly bouřlivé diskuse. „Chtěli jsme totiž vyloučit dopravu z kaňonů Suchého a Pustého žlebu. Projížděly tudy auta i autobusy. Měření ukázala, že u Punkevních jeskyní je ovzduší znečistěné stejně jako na brněnských křižovatkách. Také v půdě jsme naměřili těžké kovy. Kdyby to tak šlo dál, pro Moravský kras by to byla pohroma. Okolní obce se však obávaly, že turisté budou mířit do krasu přes ně,“ vzpomněl šéf Chráněné krajinné oblasti Moravský kras Leoš Štefka. Podle něj nyní turisté zaparkují své vozy na záchytných parkovištích. Jedno leží u Skalního mlýna a další u Horního můstku nad Macochou. Autobusy a auta nahradil v chráněném území silniční vláček, na ten navázala v roce devadesát pět lanovka.

Jediná a neobvyklá

Duchovním otcem této myšlenky byl Ivo Lachman. Podle náčelníka Radka Hejče jde o první kabinovou lanovku v Jihomoravském kraji a zatím jedinou. „Horní a spodní stanice jsou od sebe vzdáleny dvě stě čtyřicet devět metrů. Dráha lanovky je strmá, její průměrný sklon je třiašedesát procent. Kvůli tomu je uložen její motor zešikma, což je rarita. Obvykle bývá ve vodorovné poloze,“ nastínil Hejč s tím, že jízda lanovkou trvá dvě a půl minuty. Za hodinu se v jejích kabinách sveze přes tři sta lidí.

Lankovka usnadní výlet v přírodě i tělesně postiženým lidem. „Využívají ji vozíčkáři, je uzpůsobená i pro cyklisty s koly, kterým se nechce šlapat do kopce. Vozíme také maminky s kočárky,“ pokračoval Hejč. Podle něj se v lanovce dokonce svezli ženich s nevěstou. „Loni jsme tu měli zlatou svatbu. Manželé se poznali právě v Moravském krasu, takže jsme jim přichystali speciální pomalou jízdu, při které se nostalgicky oddali,“ řekl náčelník a vzpomněl i méně příjemný zážitek. S osudem lanovky si totiž zahrála před sedmi lety povodeň. Kaňon totiž propláchla přívalová vlna z osm kilometrů vzdáleného Sloupu. „Ve strojovně jsme měli metr a půl vody. Schytal to motor. Lanovku jsme sice vzkřísili k životu a natřeli ji, za čtrnáct dní se ale povodeň opakovala. Koloběh oprav začal nanovo,“ líčil náčelník.

Záchrana na nečisto

Pod kabinami „zaseknutých“ ve výšce se jednou za rok houpou na provazech hasiči. Trénují se při zásahu ve výšce. „Toto cvičení je jedinečné. V okolí totiž jiná lanovka není. Lanovkáři sice mají speciální vybavení na drobné zásahy, vycvičení v těchto případech však musí být i hasiči,“ sdělil šéf hasičského územního odboru Blansko Josef Nečas. Na místě používají hasiči žebříky klasické i automobilové. Výcvik speciální lezecké jednotky jednou za dva roky okoření i posádka s vrtulníkem. Ten na místo dorazí z Brna za deset minut. „Hasiči jedou vždy podle scénáře. Mají za úkol třeba zachránit skupinku lidí včetně jednoho tělesně postiženého, kteří jsou uvěznění v kabině nad srázem,“ podotkl Nečas.