Přesněji dvaatřicet let. Od počátku ho vede Jaroslav Kolčava. „Vždycky si po nějaké době říkám. Super, máme nacvičeno, nástroje obsazeny a teď budeme nějakou dobu kompletní. Jenže pak začnou děti postupně ze souboru odcházet. Na střední nebo vysoké školy. Nebo s hraním skončí. Obměna žáků v našem souboru je velká. Alespoň mě to tak připadne, že čas šíleně letí,“ poznamenal Kolčava.

V roce 1978 přebíral po Jaroslavu Štětinovi na boskovické umělecké škole smyčcový soubor. Z této formace postupně zformoval Estrádní orchestr. „Jako bývalý bigbíťák jsem dost tíhnul k taneční muzice. Tehdy se na škole hrál ve smyčcovém souboru převážně Bach a Mozart. Připadlo mi, že pro děti bude stravitelnější nějaká jiná muzika. Zkoušeli jsme filmové a televizní melodie a děti to chytlo. Začínali jsme s housličkami. Postupně se přidaly kytary, baskytary a dechové nástroje,“ vrátil se do minulosti Kolčava.

A proč název Estrádní orchestr? „Je to vlastně název kategorie ve které soutěží umělecké školy. Soubor jsme tak pojmenovali na začátku a název se zažil. Je pravda, že by mu teď víc slušelo swingový nebo taneční, ale už ho měnit asi nebudeme,“ pousmál se Kolčava a dodal, že nad názvem boskovické hudební formace se kdysi dávno pozastavoval i herec a režisér Zdeněk Svěrák. „Tehdy byl v Boskovicích filmový festival a my hráli před kinem. Zdeněk Svěrák nás poslouchal a řekl: Hrajete dobře, ale Ježišmarjá, proč se jmenujete zrovna Estrádní orchestr?

Přes písničky z filmů a pohádek se boskovický soubor dostal po letech ke swingové a jazzové muzice, na kterou se v posledních letech zaměřil. V souboru hrají žáci Základní umělecké školy ale také bývalí absolventi. „Při koncertech jsou pro nás velkou posilou a rádi si s nimi vždy zahrajeme. Je to příjemné, když vedle vás na koncertu hrají žáci, které člověk kdysi učil a teď už jsou dospělí a hudba je pořád baví,“ řekl Kolčava.

Od svého založení hráli Boskovičtí mnohokrát na republikových soutěžích základních uměleckých škol. Dokonce se dvakrát dostali i do celostátního kola. „Tenkrát jsme si zahráli s těmi nejlepšími soubory základních uměleckých škol v republice,“ řekl Kolčava. Do zahraničí se však Estrádní orchestr z Boskovic zatím nepodíval. „Když bychom chtěli jet někam ven, je to problematické. V plném obsazení je nás pomalu na dva autobusy. A jet do zahraničí v tomto počtu lidí a na delší dobu je nákladná záležitost,“ dodal Kolčava.

Na nedostatek koncertů si však Boskovičtí stěžovat nemohou. Hrají na žákovských koncertech pořádaných školou, městských akcích, ve westernovém městečku. Příští rok si zahrají při výročí tamního kina. „Zahrajeme známé filmové melodie jako třeba Poklad na stříbrném jezeře nebo ústřední melodii z filmu Sedm statečných. Bude to zajímavý koncert. Už se na něj moc těším,“ řekl Kolčava s tím, že k jazzových skladbám chtějí v budoucnu zařadit i zpěv.

Na otázku zda už není čas po dvaatřiceti letech hraní souboru natočit nějaké cédéčko, pokrčil Kolčava rameny. „Cédéčko by byla určitě krásná věc, ale je to otázka peněz. Zatím žádné neplánujeme,“ uzavřel Kolčava.