Kapky potu pomalu stékají po zádech, kůže začíná červenat, nohy zdobí vypálený vzorek z opánek a pěnící půllitry nestačí chladit krev. Přes úmorné vedro i tento rok zaplnily ulice Boskovic od čtvrtka do neděla tisíce lidí. Už po osmnácté je do města přilákal multikulturní festival pro židovskou čtvrť Boskovice 2010. Na festival vyrazila se svými přáteli i Leona Petlachová z Blanska.
„Do Boskovic jezdím pravidelně na všechny čtyři festivalové dny už několikátý rok po sobě. Přecházíme mezi jednotlivými scénami, vybíráme si divadla i koncerty. A na večer většinou zůstáváme v letním kině. V letošním programu mě zaujalo v pátek třeba představení divadelního souboru Krok Stydlivá kurva a v sobotu odpoledne zase kapela Maso. Je to má oblíbená skupina, jsem ráda, že tady hrají,“ zhodnotila Leona Petlachová.
Brněnská skupina Maso vystoupila v sobotním odpoledni na Scéně za muzeem. Originální hudba ve spojení se slušivými šusťákovými kostýmy vylákala ze stínu kolem plotu na rozpálený plac desítky tančících fanoušků. Vydařený koncert si pochvaloval i jeden z baskytaristů kapely František Huber. „Na festival jezdíme už léta, ale letos jsme tu vystupovali poprvé. Na to, že koncert byl ve dvě hodiny odpoledne, se nám hrálo dobře. Publikum bylo skvělé a poučené,“ prohlásil baskytarista.
Žofie Kabelková, Trabant, Vladimír Mišík, Lenka Lichtenberg, wrgha POWU orchestra, WWW, Tata Bojs, Midnight Peacocks. Tato a mnoho dalších významných jmen české i zahraniční hudební scény zdobilo letošní program festivalu Boskovice 2010. Do Boskovic přijelo z Tábora zahrát také dívčí punkové trio Gafta. I když jsou hudebnice zvyklé na menší festivaly, na tom boskovickém se jim líbilo. „Většinou nevystupujeme na tak velkém festivale jako jsou Boskovice, je to pro nás něco nového. I přes to hrozné vedro se nám tu ale hrálo moc dobře. Klidně bychom si to příští rok zopakovaly,“ řekla Sylvie Zelenková, která usedá v kapele za bicími.
Letní kino, Zámecký skleník, Scéna za muzeem, Kino Panorama, Synagoga, Hrad. Festival Boskovice 2010 zaplnil doslova celé město. Jeho návštěvníci mohli přecházet z jedné scény na druhou a vybírat si z pestré nabídky divadelních představení, koncertů, výstav, autorských čtení či filmů. Na nádvoří hradu se fanoušci divadelních her sešli například na představení Dentální rapsodie anebo Stomatologická revue. Soubor Ztracená existence skrz něj divákům přiblížil vztahy mezi zuby, jazykem, čokoládou, kazy a zubařem. „Kdo neskáče není zub!“ radoval se hromadně po vyhraném souboji řezáka nad kazem vyčištěný chrup.
„Podle předběžných odhadů přijelo do Boskovic až kolem čtyř tisíc lidí. A to je o dost víc než vloni. Jsem s letošním ročníkem strašně spokojený, myslím, že se vydařil. Už začínám plánovat další rok,“ zhodnotil Čestmír Huňát, koordinátor a dramaturg festivalu Boskovice.
ROZHOVOR – Čestmír Huňát, předseda sdružení Unijazz, se stará o koordinaci a dramaturgii boskovického festivalu už osmnáct let. A stále ho to baví.
Když se vrátíte do prvních ročníků festivalu, v čem byly jiné?
Samozřejmě se stále snažíme přicházet s nějakými novinkami, plánujeme festival tak, aby každá scéna nabízela něco jiného a také zvyšovat komfort návštěvníků. Ale dramatický půdorys festivalu chceme zachovat stále stejný. Naším cílem rozhodně není lidi nějak šokovat. Na tomto festivalu je důležité, že do Boskovic lidé přijíždějí na místa, která důvěrně znají a že už vědí, co tu můžou očekávat.
Midnight Peacocks, Vladimír Mišík, Tata Bojs, Živé kvety, Night. To je jen stručný výběr letošní nabídky. Jak se Vám daří shánět na festival hudebníky?
Jsme moc rádi, že stejně jako lidé, tak i někteří hudebníci dávají přednost Boskovicím před nějakou jinou, proslulejší a masivnější akcí. A že nám zůstávají věrni. Často se sem také vrací skupiny, které tu před lety začínaly a které jsou teď ozdobou velkých festivalů. Boskovice jsou festival příštích hvězd.
Vrací se na festival také jeho návštěvníci? Pomatuje si už některé?
Určitě tu velká část lidí jezdí pravidelně, což nás opravdu těší. Je příjemné sledovat, jak se může přes lidi, kteří sem přijedou z různých koutů republiky, šířit skrze festival věhlas Boskovic . A kromě návštěvníků samotných jsou pro nás důležití také dobrovolníci. Hodně lidí se nám hlásí a nabízí svoji pomoc při organizaci i při zajišťování akce. Dokonce část nejužšího organizačního týmu jsou bývalí dobrovolníci. A radost mám také z toho, když tu potkávám rodiče s dětmi , kteří nám kdysi pomáhali a kteří stále zůstávají festivalu věrni.
Osmnáct let rok co rok organizovat čtyřdenní festival, který zaplní celé město. Neunavuje Vás to? Netoužíte si od toho všeho někdy odpočinout?
Je pravda, že na konci festivalu už bývám dost fyzicky unavený. Ale na druhou stranu mě to hodně nabíjí. Je úžasné sledovat, jak tu přichází lidé různých věkových skupin, celé rodiny s dětmi, jak se tu bourají hranice nejen mezi generacemi, ale i mezi různými žánry, jak festival lidi otevírá. V tom také vidím smysl festivalu. To, že lidé musí přecházet na úkor jejich pohodlí na jednotlivé scény, to, že při tom poznávají celé město. Boskovice jsou pro mě srdeční záležitost, chyběly by mi.
