Vědci přišli u koček na další schopnost. Mohou pomoci odhalit vraha

Studie publikovaná ve vědeckém magazínu Forensic Science International: Genetics Supplement Series je vůbec první, jež se zabývá možností přenosu lidské DNA na kočku. Je proto bez debaty, že celá problematika vyžaduje další výzkum, již nyní se však dá mluvit o „kroku správným směrem“. Pokud se totiž závěry vědců potvrdí i v budoucnosti, kočky by mohly být využívány v kriminalistice. A to při identifikaci pachatelů násilných trestných činů.

Je vaše kočka psychopat? Vědci přišli s dotazníkem, jak to zjistit

„Sběr lidské DNA by měl být důležitou součástí ohledávání místa činu. Dosud se však nevědělo, že stopy DNA se mohou přenést i na mazlíčky, kteří s námi sdílejí domácnost, zejména psy a kočky,“ upozornila forenzní vědkyně Heidi Monkmanová z Flidersovy univerzity. „Tato zvířata mohou poskytnout vysoce relevantní důkaz toho, kdo domácnost navštívil,“ dodala.

 Během posledních desetiletí se technologie staly natolik sofistikovanými, že relevantní dnes mohou být i sebenepatrnější stopy DNA. A lidé je zanechávají všude. Často dokonce postačí i letmý kontakt s určitým předmětem. A někdy není nutné ani to, aby se daná osoba tohoto předmětu dotkla – dostat se na něj může i nepřímo, například prostřednictvím kožních buněk či vlasů, upozornil server Science Alert.

A tak vlastně není divu, že důležitou roli mohou sehrát i dosud tak trochu opomíjení domácí mazlíčci…

Mlčenliví svědci? 

Monkmanová a její kolegyně Mariya Gorayová, která má bohaté zkušenosti s ohledáváním míst činu, se proto spojily s forenzním vědcem Rolandem van Oorschotem z policejního oddělení v australské Victorii. Chtěli totiž zjistit, jestli mohou kočky uchovávat stopy lidské DNA.

Neobvyklé studie se zúčastnilo dvacet koček z patnácti různých domácností. Vědci nejprve dvakrát otřeli srst na pravé straně každého ze zvířat a následně shromáždili vzorky DNA od většiny lidských účastníků výzkumu s výjimkou jednoho nezletilého dítěte. Poté byly všechny získané vzorky dále zpracovávány.

Kočky vědí, kde je jejich páníček, i když ho nevidí. Sledují ho v duchu

Majitelé koček museli zároveň vyplnit podrobný dotazník o chování a zvycích koček, který obsahoval mimo jiné i otázky, jak často se zvířat dotýkají jednotliví členové domácnosti a zda jsou v kontaktu i s nějakými dalšími osobami.

Rozpoznatelné stopy lidské DNA vědci objevili v 80 procentech výtěrů z kočičí srsti. Překvapivé přitom bylo, že množství zjistitelné DNA neovlivňovala ani délka kočičí srsti, ani doba, jež uběhla od posledního kontaktu mezi konkrétním člověkem a jeho mazlíčkem.

Profily DNA pak bylo možno vytvořit u 70 procent vzorků. Většina z nich přitom patřila lidem sdílejícím s kočkou společnou domácnost, v šesti případech však vědci objevili neznámou lidskou DNA.

Domácím kočkám se zmenšuje mozek. Domestikace ovlivňuje i další zvířata

Dva z těchto vzorků ovšem pocházely od koček, které trávily spoustu času v posteli dítěte, jehož DNA neměli vědci k dispozici, dá se proto předpokládat, že stopy „cizí“ DNA se objevily pouze u čtyř zvířat. Žádné z nich ale nepřišlo minimálně dva týdny před odběry do kontaktu s lidmi mimo svou domácnost, upozornil sever Science Alert.

Jedna domácnost, dva výsledky 

Výzkum přinesl i jeden velmi nečekaný výsledek, a to v případě čtyřčlenné domácnosti, kterou tvořili dva lidé a dvě kočky. Zatímco první kočka – bezsrstá spynhx – nesla stopy DNA neznámého třetího člověka, ta druhá – krátkosrstý ragdoll – nikoli. Obě se přitom stýkaly se stejnými lidmi.

Jak se DNA na jednu z koček dostala, se vědci nyní mohou jen dohadovat. „Nezjistili jsme, jakým způsobem se na ni vzorek DNA dostal, ani jak dlouho na ní přetrvával,“ uzavřeli.