Kliknutím zvětšíteKaždý člověk ve svém životě alespoň jednou zalhal. Podle Americké psychologické asociace dokonce Američané lžou v průměru asi 11krát týdně. Jiný výzkum pak ukázal, že šedesát procent lidí nevydrží bez lhaní ani deset minut, informovala stanice NBC News.
Nový výzkum naznačuje, že k odhalení lháře je zapotřebí mnohem méně, než si odborníci doposud mysleli. Stačí se soustředit pouze na množství informací, které člověk říká. Pokud potenciální lhář bohatě popisuje kde, kdy, jak a proč se něco stalo, pravděpodobně říká pravdu. Pokud tyto detaily přeskočí, nejspíše lže.
Pět psychologických triků:
Pomocí tohoto prostého testu dokážou lidé určit pravdu s téměř 80procentní přesností. „Usoudili jsme, že pravda se může skrývat v jednoduchosti, a navrhujeme při snaze odhalit klamání od ukazatelů lhaní spíše upouštět, než je přidávat,“ řekli odborníci z Amsterdamské univerzity serveru ScienceAlert. Výsledky své překvapivé studie zveřejnili koncem března v časopise Nature Human Behaviour.
V jednoduchosti je síla
Při odhalování lhářů se lidé obvykle do svého rozhodování snaží zapojit co nejvíce ukazatelů, že daná osoba neříká pravdu. Sledují, jestli člověk vypadá nervózně, zda se vrtí nebo si s něčím hraje, potí se či uhýbá pohledem. Ukazatelů lhaní je nespočet a většina lidí má pocit, že čím víc znaků člověk vykazuje, tím spíše lže.
Pracovníci amerických letišť byli například po teroristických útocích z 11. září 2001 vyškolení, aby hledali 92 znaků chování, které naznačují, že osoba klame. Přemíra informací ovšem lidi spíše mate, než že by jim ukazovala pravdu.
Dalším příkladem příliš složitého hledání lží jsou i polygrafy, běžně nazývané detektory lži. Přístroje kombinují různé fyziologické vstupy, jako je krevní tlak, srdeční tep a frekvence dýchání, díky kterým se snaží odhalit možné klamy.
Jak odhalit lháře?
Kdo lže, je těžké určit
Výzkumy ukazují, že i vyškolení profesionálové si při pokusech odlišit pravdu od lží vedou jen o něco málo lépe, než kdyby svá rozhodnutí určovali náhodně. „Je to nemožný úkol,“ prohlásil forenzní psycholog a hlavní autor studie Bruno Verschuere.
Část problému podle něj spočívá v tom, že začlenění mnoha protichůdných údajů za pochodu a jejich převedení na konečné rozhodnutí je velice obtížné. „Lidé nedokážou v krátkém čase vyhodnotit všechny tyto signály, natož integrovat více signálů do přesného a pravdivého úsudku,“ dodal.
Proč vlastně lžeme?
Dalším problémem podle Verschuera je, že každý člověk si představuje lháře jinak. Každý má stereotypy o tom, jak vypadají nevinní a vinní lidé, a tyto představy nemusí odpovídat realitě. Ovlivňují ovšem konečné posouzení lži a pravdy.
Neobvyklý způsob výzkumu
Aby tyto problémy překonali, rozhodli se Verschuere a jeho kolegové k radikálnímu přístupu. Části účastníků svého výzkumu dali za úkol se zaměřit jen na jedno kritérium, a to na úroveň detailů v příběhu osoby. Vše ostatní měli ignorovat.
V sérii devíti studií 1445 lidí odhadovalo, zda jsou psané výpovědi, videozáznamy, videohovory nebo živé rozhovory o aktivitách studenta na univerzitě pravdivé či nepravdivé.
Tyto výpovědi pocházely od studentů, kteří buď předstírali fingovanou krádež zadání zkoušky a lhali o tom, nebo se nevinně potulovali po kampusu a o svých aktivitách mluvili pravdivě.
Účastníky studie vědci rozdělili na dvě skupiny. První skupina se při odhalování lží spoléhala na intuici či při rozhodování využívala mnoho faktorů. Nevedli si ve výsledku o nic lépe, než kdyby se náhodně rozhodli bez jakýchkoliv informací.
Druhá skupina se ovšem zaměřila pouze na úroveň detailů ve výpovědích studentů. „Tito účastníci měli zkoumat míru, do jaké sdělení obsahuje detaily, jako jsou popisy osob, míst, činností, předmětů, událostí a načasování těchto událostí a studovat stupeň, do jakého se sdělení zdálo úplné, konkrétní, úderné a bohaté na detaily,“ vysvětlili vědci.
Méně znamená více
Lidé ve druhé skupině dokázali oddělit pravdu od lži s přesností 59 až 79 procent. „Naše údaje ukazují, že spoléhat se na jeden dobrý ukazatel může být přínosnější než používat mnoho různých," uvedli výzkumníci.
Výsledky této metody neovlivnilo ani vědomí či nevědomí účastníků, že cílem této aktivity je odhalování lží. To naznačuje, že už existující stereotypy ohledně viny a neviny nijak nezasahovaly do výpovědí studentů, neboť nebyli pod tlakem.
Vědci přiznávají, že je pravděpodobné, že v situacích s vysokým rizikem lidé své lži obohatí o detaily, aby zvýšili jejich důvěryhodnost. „Je tedy možné, že pravidla o odhalování lží budou záviset na kontextu a souvislostech,“ prohlásili.
Používání stále většího počtu vodítek nebo dokonce velkých dat a strojového učení podle vědců přesnost při odhalování lží nutně nezlepší. V předchozí studii například používali 11 různých kritérií - lidé správně hodnotili úroveň detailů, ale jejich celkový úsudek zamlžovaly ostatní, neužitečné informace. „Jedním z neintuitivních způsobů, jak se vypořádat s informačním přetížením, je jednoduše ignorovat většinu dostupných informací… Méně někdy znamená více,“ shrnuli vědci.
48
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
