Skupina Albatrosů byla součástí Isaacmanova akrobatického týmu Black Diamonds. Trénovala na leteckou show. Finále jejího představení mělo být výjimečné. Plán byl maximálně se přiblížit ze čtvercové formace k sobě, to vše v náklonu, a v posledním možném okamžiku se rozletět do čtyř stran. Bylo by to pěkné, kdyby se to nepokazilo. Koordinace v takové rychlosti není hračka

„Do pr…,“ zařval Isaacman do rádia. Prudce zatáhl za knipl a uhnul. Ostatní naštěstí udělali to samé. Z brífinku po přistání vyplynuly tři závěry. Během kritického bodu přiblížení se k sobě dostali příliš blízko. Příčinou byla malá počáteční vzdálenost letounů. A za třetí, už nikdy nebudou tak riskovat.  Poplácali se po ramenou a s úlevou se rozesmáli.

Jenže nikdy neříkej nikdy. Isaacman nyní míří za mnohem vyšší metou. Chce rovnou do vesmíru. Ne si jen vyskočit na pár minut k jeho hranici, ale uskutečnit první zcela nevládní orbitální let. Tři dny ve skutečném kosmu. Odstartovat má 15. září. Cestu k naplnění jeho snu, možných dopadech na vesmírný průmysl a turistiku i etických otázkách tohoto projektu popsal v rozsáhlém materiálu americký týdeník Time.

Peněz má na splnění svého snu osmatřicetiletý Isaacman dost. Miliardář je zakladatelem a generálním ředitelem úspěšné firmy Shift4. Společnosti, která ve Spojených státech realizuje přes padesát procent ze všech karetních transakcí v restauracích a hotelech. Rovněž je zakladatelem letecké společnosti Draken International, což je vlastně největší soukromé vojenské letectvo na světě, které úzce spolupracuje například s americkým vojenským letectvem. To si na pilotech Drakenu zkouší ostré vzdušné souboje.

Tentokrát ale Isaacmanova posádka nepoletí jen do tří kilometrů. Měla by doletět výš, než je Hubbleův teleskop - tedy do 580 kilometrů nad povrch Země. Tentokrát nepoletí se čtyřmi dalšími letouny. Jeho a tři další astronauty vynese na orbitu kosmická loď SpaceX Crew Dragon. A nepoletí jen sedmistovkou ale rovnou rychlostí 28 tisíc kilometrů za hodinu na vrcholu 65 metrů vysoké rakety SpaceX Falcon 9.

Manželka Monica nebyla moc překvapená, když se dozvěděla o dohodě se SpaceX. Jsou spolu dvacet let a manželovy sny zná. Souhlasila. Pro dvě dcery ve věku 7 a 5 let bylo oznámení o letu spíše nepředstavitelné. „Pro ně je vesmír v tuto chvíli jen všechno kolem Baby Jody, postavy ze Star Wars,“ vysvětlil budoucí astronaut.

Bez profesionálního astronauta 

Mise, nazvaná Inspiration4, bude první, kdy se na oběžnou dráhu dostane zcela nevládní posádka bez jediného profesionálního astronauta. Aby byla mise možná, koupil Isaacman všechna čtyři místa na palubě Dragonu za nezveřejněnou částku. Odhaduje se, že zaplatil něco kolem 50 milionů dolarů, tedy něco přes miliardu korun. „Pokud se mise vydaří, zdemokratizuje vesmírný prostor takovým způsobem, který nikdy předtím nebyl představitelný,“ píše Time.

„Mohl jsem pozvat spoustu mých kamarádů pilotů a bylo by to skvělé. Po návratu bychom vypili opravdu spoustu koktejlů,“ řekl týdeníku miliardář. „Ale já chci do tohoto projektu zapojit běžné lidi, a povzbudit tak všechny ostatní. Mým přáním je otevřít vesmírné lety pro co nejvíce z nás.“

Isaacmanova mise bude vyvrcholením letošních komerčních a civilních letů do kosmu. 11. července zakladatel Virgin Galactic Richard Branson vyletěl ve svém vesmírném letounu VSS Unity přes 80 kilometrů  vysoko nad Nové Mexiko, a překročil tak hranici, kterou americká armáda považuje za vesmírný práh. 20. července se zakladatel Blue Origin Jeff Bezos Bransona ve své lodi New Shepard  vyšplhal do 100kilometrové výšky nad Texasem, a dostal se tak nad Karmanovu hranici, kterou většina odborníků považuje za skutečnou hranici vesmíru. „Billionaire Space Race“ – tedy Vesmírné závody miliardářů – smlsla si řada novinových titulků v těch dnech na boháčích.

Jenže ani jeden z nich ve vesmíru příliš dlouho nepobyl. Jejich lety trvaly něco málo přes deset minut. Naproti tomu Isaacman a jeho posádka stráví tři dny na oběžné dráze a plánují i vědecké experimenty, jak na skutečné misi. „SpaceX Dragon je sice z velké části automatizovaný. Jenže toto bude vícedenní orbitální mise a bude tedy dost času, aby se něco pokazilo,“ pokračoval Isaacman. I proto posádka Inspiration4 podstoupila velmi intenzivní trénink, právě pro variantu ne zcela poklidného letu.

Zdroj: Youtube

Výběr posádky byl stejně netradiční jako samotná mise. Svět se o Inspiration 4 dozvěděl během půlminutové reklamy během finále letošního Super Bowlu, což je vrchol ligy amerického fotbalu.

Jedním z cílů Inspiration4 je získání finančních prostředků pro dětskou výzkumnou nemocnici St. Jude v Memphisu. Z toho důvodu jedno ze čtyř křesel připadlo zaměstnanci ústavu. Další místo bylo vybráno v loterii, do které se mohli soutěžící zapojit přispěním jakékoli sumy pro nemocnici. Získat poslední místo bylo o něco těžší. Uchazeči museli navrhnout internetový obchod, který by využíval software společnosti Shift4 a kampaň na sociálních médiích, v níž by přiblížili o své podnikatelské a vesmírné ambice.

Za nemocnici do vesmíru vyrazí Hayley Arceneauxová, 29letá lékařka, která v dětství prodělala rakovinu. Bude první osobou, která poletí do vesmíru s protézou - umělou levou stehenní kostí, o tu vlastní přišla v deseti letech kvůli nemoci.

Vítězem loterie se stal Chris Sembroski, 41letý inženýr společnosti Lockheed Martin a veterán amerického letectva, který sloužil mimo jiné i v Iráku.

Dvojnásobný kandidát NASA 

Soutěž pak ovládla 51letá Sian Proctorová, geoložka ze South Mountain Community College ve Phoenixu a dvojnásobná kandidátka na astronautku v rámci programu NASA. V roce 2009 se v něm dostala dokonce do finále posledních 47 z více než 3 500 kandidátů. Nakonec byla ale vyřazena. Nyní nejenže zamíří do vesmíru, ale bude v něm i dříve, než kdyby vyhrála ve výběru vesmírné agentury.

Proctorová bude první afroamerickou pilotkou a vlastně druhým Isaacmanovým velitelem odpovědným za práci se systémy a za provedení příkazů. Sembroski bude zodpovědný za opravy a správné uložení nákladu, aby se předešlo problémům s hmotností a rovnováhou. Arceneauxová, jako lékařka, bude dohlížet na většinu vědeckých experimentů. Odebere například vzorky krve k analýze mikrobiomu posádky.

Všechny tři komerční lety do vesmíru vyvolaly a jistě ještě vyvolají řadu otázek. Mimo jiné i etických.  Cestování do kosmu je strašně drahé. A řada lidí se domnívá, že by tyto peníze mohly být vynaloženy účelněji, třeba na řešení palčivých pozemských problémů. Například v aukci o místo na palubě Bezosova letu vítěz nabídl 28 milionů dolarů. Za to by se dala koupit opravdu velká hromada učebnic nebo nakrmit spousta hladových lidí.

První díl dokumentárního seriálu The Countdown: Inspiration 4, který produkuje společnost TIME Studios, bude na streamovací televizi Netflix ke zhlednutí již 6. září.

I proto je spíše nereálné, že by nějaká velká skupina lidí byla ochotna utratit čtvrt milionu dolarů za letenku u Bransona nebo dokonce 50 milionů v podobném létu, jakým má být Inspiration 4, u Elona Muska, majitele firmy SpaceX. Je možné, píše Time, že náklady v čase budou klesat. „Ale i kdyby byla cena u Bransona, tedy v této chvíli nejlevnější letenka na trhu, snížena o 80 procent, stále to bude 50 tisíc dolarů, tedy něco dost přes milion korun, za deset minut na hranici vesmíru.

Někteří ale tvrdí, že argumentace vyhozenými penězi na koníčky boháčů neobstojí.  „Tito lidé – Bezos, Branson a Isaacman - neutrácejí ty peníze jen pro sebe,“ řekl John Logsdon, zakladatel institutu vesmírné politiky na univerzitě George Washingtona. „Oni utrácejí peníze za vznik a rozvoj své společnosti, je to investice, která vytváří pracovní místa a posiluje ekonomiku. Pokud budou neúspěšní, riskují své vlastní peníze. Tomu se říká kapitalismus, ne?“

Podívejte se na trailer k dokumentárnímu seriálu The Countdown: Inspiration 4

Zdroj: Youtube

Často se zmiňuje i další efekt, který by mohla přinést nějaká tragédie v nevládních vesmírných letech. Pokud tito lidé zemřou ve službách byznysu, tedy v očích většiny lidí něčeho méně ušlechtilého, než je vědecký průzkum a objevitelské cesty, ještě neetablovaný vesmírný průmysl může zaniknout stejně rychle, jako zmizely z nebe vzducholodě po katastrofě Hindenburgu.

Vražedné místo 

Otázka bezpečnosti a smyslu podstoupeného rizika je tak další z řady. Vesmír je a vždy bude vražedné místo. Jenže to vypadá, jakoby si to musela každá generace ozkoušet znovu. V roce 1967 posádka Apolla 1 zahynula při nácviku startu, přičemž tato tragédie málem ukončila americký lunární program. V roce 1986 přišla katastrofa raketoplánu Challenger, v roce 2003 raketoplánu Columbia. A to nezapočítáváme sovětské tragédie. I někteří zkušení znalci vesmírného prostředí jsou přesvědčeni, že se opět a v brzké době mohou projevit dopady závratných ambicí, lidské arogance a limitů technologie.

„Nelze si jen říkat: Jestli se něco pokazí… Ono se nakonec vždy něco pokazí. Takže je pouze otázkou, kdy dojde k další fatální nehodě,“ uvedl pro Time  penzionovaný astronaut NASA a bývalý velitel Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) Terry Virts.

Isaacman to ale vidí jinak. „Vesmír je řádově bezpečnější než naše letecké show. Ano, vždy existuje riziko. Ty ale musíš mít důvěru v celý systém opatření vedoucí k minimalizaci rizik. A my ji máme. Ano, můžeš přistát s třesoucími se koleny a říkat si jaké jsi měl štěstí, že se to podařilo, ale žiješ, takže můžeš jít dál.“