I zemní veverky mají své vyhraněné osobnosti. Vědce čekalo překvapení

Déle než tříletý výzkum populace sysla zlatavého (Rolospermophilus lateralis), tedy druhu zemní veverky žijící ve Skalnatých horách na severoamerickém kontinentu, odhalil, že se příslušníci tohoto druhu vyznačují čtyřmi dominantními osobnostními rysy, charakterizujícími jejich smělost, agresivitu, úroveň aktivity a společenskost.

Fascinující netopýři. Broukají si jako děti a zpívají jako ptáci, zjistili vědci

Obdobné rysy lze pozorovat i u dalších druhů zemních veverek, jako je svišť žlutobřichý (Marmota flaviventer), burunduk páskovaný (Tamias sibiricus) a sysel Beldingův (Urocitellus beldingi). Zdá se přitom, že tyto povahové rysy mají velký vliv na to, jak si konkrétní jedinec vybírá své životní prostředí a jak v něm využívá přírodní zdroje.

Odvážnější sysel dojde dál než stydlivý sysel

Odvážnější syslové zlataví se například pohybují rychleji a mají tendenci pohybovat se na větší základní ploše území než ti stydlivější. Aktivnější syslové také častěji cestují dál a přecházejí na území jiných syslů, byť je tento druh obecně považován spíše za nespolečenský. Novou studii na toto téma zveřejnil odborný titul Animal Behavior (Zvířecí chování). 

"Počet studií ukazujících, že i ve zvířecí říši záleží na jednotlivcích, je sice zatím malý, ale roste. Studium toho, jak chování divoké zvěře ovlivňují osobnosti jednotlivých zvířat, může být důležité například při odhadování, jak bude zvěř reagovat na nové podmínky typu změn jejího přirozeného prostředí nebo jeho ničení v důsledku lidské činnosti," cituje server Science Alert hlavní autorku nové studie, ekoložku divoké zvěře Jaclyn Alipertiovou z Kalifornské univerzity v Davisu.

Identifikovat osobnostní rysy u zvířat je ošemetná věc, která vyžaduje shromáždění velkého množství dat. "Osobnost je subjektivní výraz, pod nímž si mnozí mohou představit leccos, ale v našem oboru můžeme prezentovat nějaký typ chování jako projev určité osobnosti jen tehdy, pokud jej dokážeme definovat a statisticky doložit, že jednotlivci se opakovaně chovají znovu a znovu stejně," uvedla pro Science Alert Alipertiová.

Vědci proto během let sestavili několik standardizovaných způsobů pro kvantifikaci osobnostních rysů zvířat, a čtyři z těchto testů použili pro současnou studii o syslu zlatavém.

Čtyři druhy testů, jak odhalit osobnost sysla

První experiment provedený na syslech probíhal na otevřeném poli, kde vědci odchytili volně pobíhající divoké sysly a umístili je do uzavřené krabice s vyříznutými otvory. Poté pozorovali jejich reakci na pohyb mimo krabici a dívali se, jakým způsobem syslové prozkoumávají jednotlivé otvory, aby mohli určit, jaké tendence k průzkumu a ke sledování okolí jednotlivé exempláře jeví.

Při druhém testu vložili vědci do krabice zrcadlo, aby mohli sledovat, jak syslí jedinci reagují "na jiného" svého druhu (zemní veverky nedokážou v odrazu rozpoznat své vlastní já). Tento experiment jim poskytl informaci o společenskosti a agresivitě jednotlivých syslů.

Tyranosaurus nebyl na vrcholu potravního řetězce. Existoval větší predátor

Ve třetí zkoušce se vědci tiše a pomalu přibližovali k jedincům pohybujícím se ve volné přírodě a zjišťovali, jak dlouho potrvá, než utečou. Šlo o běžný způsob, jak určit plachost jedince.

A v závěrečném testu chytili sysly do jednoduché pasti, která jim nijak fyzicky neškodila, aby změřili schopnost syslů zůstat v klidu. Všechny experimenty prováděli po dobu tří let v domácím prostředí syslů zlatavých, a pokud to jen trochu šlo, opakovali je s týmiž jedinci několikrát. 

Překvapení - syslové umí být společenští

Když vědci procházeli nashromážděná data, nenašli žádné známky toho, že by se mezi sysly vyskytoval "objevitelský typ" osobnosti, ale ostatní hlavní kategorie chování se identifikovat daly. Vědci nakonec našli sysly, které dosáhly nejvyššího skóre u testů charakterizujících odvážné typy osobnosti, přičemž se zdá, že tyto typy jsou aktivnější a mají tendenci prozkoumávat větší základní oblasti než plaší a méně aktivní syslové. Ale ani tyto více se zabíhající syslové své domovské území většinou nezvětšovali.

"Významným faktorem úmrtnosti syslů zlatavých je to, že se stávají kořistí dravců, a odvážnější jedinci jsou podle definice náchylnější k riziku," vysvětlují autoři studie. "Je tedy možné, že plašší jedinci omezují svůj pohyb jen na známé a bezpečné prostředí, zatímco odvážnější jedinci se pravidelně vydávají do rizikovějších oblastí, čímž rozšiřují svou operační oblast o různá náhradní stanoviště, jimž se bázlivější syslové vyhýbají."

Vědci našli chodící žraloky. Nový druh byl objeven u australských břehů

Větší rozsah domácího území i základní oblasti výskytu vykazovali také syslové s agresivnějším typem osobnosti. Ti dominovali i mezi jedinci vyhledávajícími různé kamenné a skalnaté vyhlídky. Podle vědců to svědčí o tom, že právě tento povahový rys tlačí sysla zlatavého do nových oblastí.

Ti jedinci, kteří dosáhli nejvyššího skóre ve všech čtyřech osobnostních rysech, měli ve srovnání s těmi, jejichž skóre bylo naopak ve všech čtyřech kategoriích nejnižší, více vyhlídek, větší dosah domácího území i celé základní oblasti výskytu. 

"Není divu, že aktivnější, odvážnější a agresivnější jedinci jeví tendenci více pronikat na vyhlídky, protože jde o typ chování, který jim může zpřístupnit více zdrojů a umožnit jim lépe využívat prostor," píší autoři studie.

Každý třetí pes v Evropě má špatné stravovací návyky. Lidé riskují jejich život

Překvapivé však bylo, jak se jevili někteří z těchto proaktivních jedinců společenští. Podobně jako jiné zemní veverky byli totiž i syslové zlataví považováni spíše za asociální zvířata.

Ve skutečnosti ale nejlepších vyhlídek dosáhli často ti jedinci, kteří měli nejvyšší společenské postavení. "I pro asociální stvoření může mít své výhody společenská povaha. Pokud je sysel společenštější, pak pravděpodobně aktivněji vyhledává příslušníky svého vlastního druhu, čímž se zvyšuje pravděpodobnost, že bude sdílet i místa, z nichž může získat přehled o zdrojích," naznačují autoři.

Zvířecí osobnost však nadále zůstává pro vědce v mnohém tajemná, protože chybí tvrdá data. Podle Alipertiové totiž její výzkum v samém zárodku závisí na tom, jak vědci pozorování zvířat kategorizují - takže si nikdy nemůžeme být jisti, jestli nám nějaké další výrazné rysy nechybějí. Přesto není možné otázku zvířecí osobnosti úplně ignorovat - bez toho, abychom ji vzali v úvahu, si asi skutečný obrázek o chování zvířat nikdy neuděláme.