Kliknutím zvětšíteJihoafričtí Křováci dodnes používají k lovu krátké kostěné či železné šípy potřené jedem, který získávají z vnitřností larev brouka rodu Diamphidia nigroonata, což je jedovatý africký listožrout vzdáleně příbuzný s mandelinkou bramborovou. Jeho larvy a kukly produkují jed diamphotoxin, jenž je schopen povalit dospělou žirafu.
Věda si dlouho kladla otázku, kdy se otrávené šípy a šipky poprvé objevily. Jedním z prvních solidních důkazů o jejich prehistorickém používání byly stopy ricinu na nanášečích z 24 tisíc let starého dřeva, které se našly v jeskyni Border v Jihoafrické republice. Archeologové však věřili, že tato lovecká technika byla ještě mnohem starší. Jejich názor teď podpořily nové indicie, naznačující, že lidé byli schopni střílet otrávenými šípy už před 72 tisíci let.
Otrávené šípy mohou být menší a lehčí
Archeoložka Marlize Lombardová z Johannesburské univerzity v Jihoafrické republice prozkoumala v rámci nové studie, zveřejněné v Journal of Archaeological Science, vlastnosti známých otrávených šípů a porovnala je s těmi, které jedem napuštěny nebyly. Celkem analyzovala 128 šípů s kostěnými hroty.
Šípy, které nepoužívají jed, musí být schopny projít kůží i svalovinou a hluboko se zabodnout do těla zvířete, aby je dokázaly zabít nebo alespoň dostatečně zneschopnit. Otráveným šípům však stačí poranit jen kůži, aby se jed začal šířit do krevního oběhu a dokonal zbytek.
Archeoložka proto začala přeměřovat průřezy ploch šípových hrotů, jež jsou na jedné straně důležité pro vyvážení a prudkost letu šípu a na druhé hrají stěžejní roli při zabodnutí do kořisti. Současně porovnávala jednotlivé šípy v čase. Ve své práci se zaměřila na šípy s kostěnými hroty, jež jsou méně prostudované - řada předchozích prací pojednávala pouze o šípech, jejichž hroty byly z kamene, a to z toho prostého důvodu, že se jich zachovalo více.
Lombardová prostudovala a porovnala celkem 306 šípů s kostěným hrotem pocházejících z mladší doby kamenné, přičemž šest z nich, které se našly v jeskyni Blombos v Jižní Africe, pocházelo již z doby před 72 až 80 tisíci let.
Průlomovým zjištěním archeoložky bylo, že tři z těchto šípů mají vlastnosti typické pro otrávené šípy. "Jsou menší, a kdyby byly použity neotrávené, nefungovaly by," tvrdí Lombardová.
Klíčovou otázkou je, jak se šípy používaly
Pokud by tato teorie byla správná, byly by to nejstarší známé otrávené šípy na světě. Bohužel velikost srovnávacího vzorku je v případě takto starých šípů příliš malá, aby se něco takového dalo tvrdit s jistotou. Lombardová navíc v této souvislosti sama varuje, že na základě měření rozměrů šípu lze jen odhadnout, jaký potenciál daná zbraň měla, ale neříká to nic jednoznačného o tom, jak se skutečně používala.
Dalším vodítkem se tedy nutně stalo studium jejich pravděpodobného použití. "Při bádání v dávné minulosti nám čísla sama o sobě o technické vyspělosti dané civilizace mnoho neřeknou - k tomu je potřeba i jejich kvalitativní posouzení a interpretace," napsala archeoložka.
U dalšího kostěného hrotu nalezeného v ústí řeky Klasies v Jižní Africe, starého přes 60 tisíc let, byly objeveny mikrotrhliny odpovídající tomu, že byl použit jako hrot šípu. Vědci také zjistili, že hrot nese začernalé stopy jakési látky, o níž se Lombardová a další vědci domnívají, že by mohlo jít buď o zbytky jedu nebo nějakého lepidla, případně obojího.
Domorodé kmeny jsou dodnes schopné využívat jedy pocházející z celé řady živých organismů, včetně rostlin, žab nebo dokonce jedovatých ještěrek. Některé z těchto jedů mohou mít i léčebné účinky využitelné moderním lékařstvím. A pokud by se potvrdila Lombardové teorie, ukázalo by se, že jsou jednou z nejstarších technologií, jež se lidstvo naučilo ovládat.
23
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
