Narodil jsem se na jihu Čech a vyrůstal v jednom menším šumavském městečku. Proto pro mě stěhování do Brna bylo před pár lety poměrně šokem. Uklidňoval jsem se, že jsem alespoň stále na jihu republiky. Studoval jsem zde žurnalistiku, a i dílem náhody jsem se na mou praxi vydal do Deníku. Vždy jsem měl jeden pracovní sen – dělat cokoliv, co by souviselo se sportem. Už jsem ani nevěřil, že se mi něco takového povede, ale když přišla nabídka ze sportovní redakce, neváhal jsem ani vteřinu.

Mezi sportovními redaktory jsem nováčkem. Snažím se však můj nedostatek zkušeností vynahradit tím, jak moc sport miluju. Rád ho aktivně dělám, pasivně pozoruju nebo si o něm někde čtu. Proto jsem nadšený, že je má práce zároveň i koníčkem.

Sportem číslo jedna je pro mě fotbal. Sám jsem ho třináct let hrál a až bude víc času, chci opět začít. Dál se zajímám o tenis, hokej anebo florbal, nepohrdnu však žádným sportem. Párkrát jsem si vyzkoušel i golf, zúčastnil se několika šipkařských turnajů – prostě a jednoduše sport je mým životem.

Sportovní redaktor Deníku Rovnost Jaroslav Kára absolvoval v Itálii poprvé dlouhý ironmanský triatlon.
Na vlastní kůži: Ironman aneb Když se dělá zle jenom při chůzi

Mou první sportovní redaktorskou zkušeností bylo volejbalové finále žen mezi Královým Polem a Prostějovem. Téměř plná hala ve Vodově ulici hnala dopředu domácí hrdinky, které předvedly velkolepý obrat. Na to se nedá zapomenout. Všichni z klubu byli navíc nesmírně ochotní a obětaví, jak před zápasem, tak i po něm.

Právě tato ochota a vstřícnost mě na práci sportovního redaktora uchvacuje. Zaměstnanci i hráči jsou při většině rozhovorů milí a je na nich vidět, že jsou i rádi, že o ně někdo má zájem. O jakékoliv otrávenosti z toho, že je někdo zdržuje a trápí záludnými otázkami, nemůže být vůbec řeč.