Jaké typy policistů či detektivů máte ve své filmografii?
Nehrál jsem zatím moc policistů. Pokud si vzpomínám, tak to byl hlavně seriál Malý pitaval z velkého města, kde jsem měl postavu vyšetřovatele Jarolíma, a pak ještě televizní film Panenka podle Eda McBaina, kde jsem dostal roli detektiva Berta Klinga… A to bylo asi všechno.

Čím si vás získala nabídka zahrát si postavu policisty v důchodu Karla?
Tím, že mi poslali scénáře hned k sedmi dílům, takže jsem měl možnost si udělat obrázek o celé té postavě. Víte, já jsem staromilec a jsem rád, když vím, koho má ten člověk rád, koho ne, kdo je jeho kamarád, kdo ho štve, něco o jeho manželce, dětech. Potom máte co hrát a také nad čím přemýšlet. Nic z toho, co popisuji, se dneska už moc nenosí. Například nedávno mi nabídli roli a dali mi k tomu jeden list papíru, takže jsem tu práci samozřejmě hned odmítl.

Máte se seriálovou postavou Karlem něco společného?
Postava Karla se mi líbila i proto, že se nachází v podobné situaci jako já – odešel jsem do penze asi před třemi lety a on je také policista v důchodu. Pravdou je, že já jsem nepřerušil trvalou smlouvu s Divadlem na Vinohradech, ale na druhé straně jsem si stejně jako on kladl otázky, co bude dál, kdybych práce nechal úplně a žil jenom z penze. A protože Karel nemá žádné výrazné koníčky, je jasné, že se svým synům, kteří pracují u policie, stále plete do jejich případů. A dost často jim i výrazně pomůže. Já mu prostě rozumím. Jeho žena a snacha se domnívají, že když je v penzi, může se starat o malou Elišku, a vysílají ho na procházky s kočárkem. Jenomže on bafne děťátko a jde někam hledat nábojnici… Je neposlušný penzista. Také má své mouchy, nedostatky, někdy je dokonce i protivný, zkrátka normální člověk. Ale je férový.

Vy sám zatím ještě dědečkem nejste, trénujete díky Karlovi?
Jasně… (smích) Až bude mít syn Franta děti, tak už budu vědět, jak na to. Jak říkal můj děda, až to přijde, tak to poznám.

A co vaše hraní ve vinohradském divadle, pořád trvá?
V Divadle na Vinohradech jsme měli na podzim premiéru hry Fanny a Alexandr podle scénáře Oscarem oceněného Bergmanova filmu. Hezké bylo, že se mi zkoušení i premiéra vešly přesně do pauzy mezi natáčením Poldů. Já si totiž už ve svém věku říkám, že nebudu plést natáčení a divadlo do sebe.

Jak si čistíte hlavu od natáčení?
Mám po tátovi dřevěnou chajdu na Vysočině. Stojí uprostřed lesa, bez elektriky, a donedávna jsme dokonce chodili do studánky pro vodu. Ale teď, jak nastala suchá léta, jsme byli nuceni nechat vyvrtat studnu a máme tam ruční pumpu. Někdy jsem tam se psem svého syna, pro kterého je to tam ideální. Je to kříženec retrívra s labradorem jménem Henry, podle fotbalisty Thierryho Henryho. Je úžasně rozumnej a chytrej, kolikrát si s ním rozumím lépe než s lidmi. Takže když tam na chajdu zalezu, zmizím ze světa, protože nemám ani mobil. Ráno otevřu dveře a vyplaším srnku nebo zajíce. No uznejte – co chtít víc?

JIŘÍ RENČ