Jak se vám coby sportovci, který nemá před kamerou tolik zkušeností jako herci, natáčelo?
Na kameru jsem si zvykl, ale byly to docela náročné dva roky. Točili jsme to během covidové situace, takže nás potkala spousta hlavně organizačních problémů i proto, že jsme řadu záběrů dělali v cizině. Některé věci se na poslední chvíli rušily, ale nakonec se nám to zdárně podařilo dokončit, za což jsem rád.

Byla nějaká věc, kterou jste na sebe při natáčení odmítl prozradit?
Myslím, že ne. Nějak jsme se vždycky domluvili. Co jsem nechtěl říct, jsem samozřejmě neřekl, takže to bylo z této stránky v pohodě. (smích)

Jan Koller s výběrem osobností porazil tým Obořiště 6:2
Slavný kanonýr Koller oživil neděli v Obořišti. Přivezl dokument i osobnosti

Do jaké míry vás diváci v dokumentu Jan Koller – Příběh obyčejného kluka poznají?
Prakticky od dětství přes celou kariéru až doteď. Trochu věcí se tam objevuje i ze soukromí, takže od všeho něco.

Který okamžik z vašeho života byl pro vás ten nej a chtěl jste ho tam určitě zmínit?
Asi mistrovský titul s Dortmundem, kdy jsme v posledních patnácti minutách rozhodli na našem stadionu před osmdesáti tisíci fanoušky zápas, to byly velké emoce. A pak samozřejmě narození dcer.

Dodnes máte přezdívku Dino, vzpomenete si ještě, kdy vznikla?
Získal jsem ji ještě ve Spartě v béčku, na začátku kariéry. Tenkrát běžel v kinech film Jurský park, kde byli dinosauři. A protože mám přes dva metry, někdo mi začal říkat Dino. Ujalo se to a zůstalo mi to do dneška. Nemám s tím žádný problém, zvyknul jsem si na to.