Tím jsem jako fejetonista přišel o velké téma s odhalením ruských agentů, reakce Václava Klause s bezmocným boucháním do stolu a projevu Miloše Zemana, na který se musel týden připravovat. To si i zpětně říká o vtipnou glosu, protože z těch dvou přebujelých eg se prostě utahuje samo.

Když měl velký Miloš týden na studium materiálů, přijal na Pražském hradě velkého Václava, který o schůzku sám požádal. Ze setkání existuje fotografie (můžete si ji k četbě vyhledat) a mně jako mnohým z vás při pohledu na ni vrtalo hlavou, co si asi tak pánové spolu v soukromí povídali. Rozhodl jsem se tuto záhadu rozluštit, a tak jsem napsal krátkou divadelní hru.

Setkání na Hradě. Jednoaktová divadelní hra.

Jiří Ovčáček s pokorným výrazem služebníka božího parkuje u stolu vozík s prezidentem. Na druhé straně stolu sedí exprezident. Rozhlíží se.

Václav: Je to tady furt krásný, Miloši.

Miloš: To víš, Václave, hrad je hrad.

Václav: Ale institut je zase institut.

Miloš: No a co jsi chtěl, Vašku, že jsi vylezl ze svého institutu až sem?

Václav: Chci se zeptat, Miloši, co říkáš na ty dva agenty?

Miloš: Myslíš nás dva, Vašku?

Václav: Ne, myslím ty dva, co zaútočili na zboží.

Miloš: Řeknu ti, Václave, jedno moudro, na které jsem sám přišel: Kdo se nechá chytit, není agent.

Václav: Miloši, v tomhle s tebou musím souhlasit. Bouchal jsem bezmocně do stolu, ale teď začínám být klidný. A co řekneš v neděli hyenám?

Miloš: Hyenám řeknu, že jen špatný čučkař odhalí agenta, který není žádným agentem, protože se nechal odhalit čučkařem.

Václav: Výborně, Miloši. Já bych to jen doplnil, že kdyby to nebyl čučkař, odhalí nás dva, ale my dva se odhalit nenecháme, protože nejsme čučkaři.

Miloš: Tak se měj, Václave. Ještě si uděláme fotografii. Jiří, pojďte sem!

Přichází Jiří Ovčáček a fotí oba prezidenty. Mluví na Václava Klause.

Ovčáček: Máte hezké ponožky, pane prezidente.

Václav: Děkuji, jste všímavý, Jiří.

Miloš: Tak hezký den, Václave.

Václav: Tobě taky, Miloši, a mimochodem, kde máš Nejedlého s Mynářem?

Miloš: Už od pondělí jsou v Moskvě. Vrátí se možná v neděli po mém projevu.

Václav: Tak hodně štěstí, Miloši.

Miloš: Tobě taky, Václave.

Jiří Ovčáček odváží vozík s prezidentem a Václav odchází zpět do svého institutu psát knihu Bezmoc u stolu.

Konec divadelní hry.