Říká se, že láska dává křídla. Ve vašem případě to platí dvojnásobně, protože za svým partnerem často létáte. Případně on za vámi. Jsou takové přelety stále romantické?
Je to romantické, je to napínavé, je to sexy. Odcházet a zase se vracet má něco do sebe. Loučení, vítání, je v tom prostě takové správné napětí. Vůbec nám to nevadí. Naštěstí to k sobě nemáme daleko.

Z Prahy do Turína je to letecky kolem hodiny a půl. A vy, jako byste to tušila, bydlíte kousek od letiště. Už když jste dům stavěla, jako kdyby vás chtěl osud u toho letiště mít.
Přesně! Náhoda? Nikoli. Ty neexistují.

Pro někoho bývá láska na dálku problém. Pro jiného naopak. Berete vztah, který dělí dvě země, jako výhodu?
Spojení nás dvou, myslím těch našich světů, má pro nás oba stejné plus. Pochopení. Pro časovou náročnost našich profesí, pro emoci do nich vloženou. Oba děláme to, co nás baví, k čemu máme talent. Pavel, přestože už nehraje fotbal profesionálně, pracuje pořád v oboru. Ze svého světa neodešel. A nikdo ho nepřemlouvá, aby to udělal kvůli mně. Všechno se děje přirozeně. I naše štěstí žije bez omezení a podmínek.

Jana Doleželová s dcerou Veronikou.
Jana Doleželová: Dítě po čtyřicítce si umím představit, pořád to mám otevřené

Odloučení pro vás tedy není problém. Předpokládám, že jste ale stejně ráda, že u vás v předsíni jsou jeho pantofle…
To je jasný! Vždyť ho miluju.

Vaše práce je neoddělitelně spjata s módou. Jakou funkci plní móda během vašich vystoupení? Jsou kostýmy a šaty nástrojem k podkreslení vašich písní?
Nepřemýšlím nad tím takhle hluboce. Vím jen, že hudba a móda jako součást umění k sobě prostě patří. Doplňují se. A ano, určitě bych se oblékala jinak, kdybych reprezentovala jiný hudební žánr. Ten můj, popově taneční svět vlastně nemá zadefinované žádné hranice. Je zábavný a velmi rozmanitý.

Zdá se mi, že vy i vaše tanečnice máte bezpočet kostýmů. Podle čeho kostým na dané vystoupení vybíráte? Podle nálady, nebo to má nějaká svá pravidla, že máte desatero kostýmů a točíte je od jedničky do desítky a pak přijde zase nové kolečko?
Nene, pochopitelně že každá akce má nějaké zadání. Jednou jde o klub nebo firemku, pak je to třeba módní přehlídka nebo svatba, fesťák a tak dál. Čili podle potřeby tvoříme a volíme i naše kostýmy. Pravdou je, že jich máme opravdu nespočet. Ale ani ty nejde opakovat donekonečna. Takže vlastně stále přibývají další, nové, které pomalu, ale jistě vytlačují z ramínek ty staré. (smích)

Lady Gaga říká: „Potřebuji módu pro svou hudbu a potřebuji hudbu pro svou módu.“ Máte to také tak?
Myslím, že v jejím případě je to extrém. V dobrém slova smyslu. Lady Gaga jede podle amerického showbyznysového manuálu. Ona má v popisu práce šokovat, udržovat lidi nonstop ve střehu. Patří to k americké pop kultuře. Myslím, že kdybych se třeba já prezentovala v našich končinách jako Gaga, zavřou mě do blázince. (smích)

Ladislav Špaček
Ladislav Špaček: Excesy poblázněných feministek jsou jen mediální bublina

Řadu zpěvaček někdo do něčeho oblékne. U vás mám ale dojem, že to není jen o tom: „Darinko, tohle by ti slušelo.“ Počítám, že váš osobní vklad bude do kostýmů typu vašich samostatných koncertů velký. Je hudba a móda součástí vašeho tvůrčího kontextu? Patří tyto dvě věci neodmyslitelně k sobě?
Dovolím si tvrdit, že budu jednou z mála, která kostýmy a prostě celou svoji prezentaci, a to myslím včetně mých tanečnic, významně řeší. Přijde mi přirozené v těchto souvislostech do mé značky investovat. A to nejen v rámci módy jako stylingu, ale stejně tak řeším vlasy i make-up. Obklopuji se těmi nejlepšími v oboru. Mě samotnou to extrémně baví a inspiruje. Nikdy nad ničím nemávnu rukou se slovy „to na naše poměry stačí“. Říkám to schválně takhle nahrubo, protože jsem se s tím už párkrát setkala.

Možná, že také móda s tím bude mít co do činění, na to mi ale odpovíte vy. Proč si myslíte, že jste takovým magnetem? Spousta žen se vámi inspiruje. Číslo těch, kteří vás sledují na sociálních sítích, je ohromné. Čím to je? Co je váš „faktor X“?
Nemám žádné přesné vysvětlení. Pracuji totiž se vším, co se mě týká, co mě vystihuje, ryze pocitově. Není v tom žádný kalkul nebo čistá strategie. Samozřejmě, že můj dlouhý život v showbizu mě ovlivnil a každodenně formuje. A to i bez toho, abych si to uvědomovala nebo tomu dávala nějakou vážnost. Prostě se to děje a tvoří Daru.

Jste nazývána ikonou. Co si vy za názvem ikona představíte?
Někoho, kdo si zaslouží pozornost. A to nejen aktuální, ale v širším měřítku. Je to někdo, kdo dělá věci dobře, dlouho a poctivě. Tak, že oslovuje davy. A ty mu tleskají, protože sledovat ikonu má být zábavné a inspirativní.

David Prachař
David Prachař: Víc než z divadla jsem unavený z blbých lidí

Vaši skalní fanoušci vás za ikonu mají. Máte i vy svou ikonu? Někoho, s kým byste se opravdu chtěla setkat?
Existuje spousta inspirativních lidí, v mém případě hlavně žen, které obdivuji. A z těch toho světového formátu mě vždy bavila třeba Madonna. Bohužel pro mě v posledních letech začala ztrácet tu lehkost a noblesu, kterou, i když vždy provokovala, měla. Není nic smutnějšího než žena, která ve třiašedesáti letech lítá po jevišti ve spodním prádle a na svém Instagramu jede všechny ty pózy, aplikace a filtry mladých holek. Poslední dobou se mi víc než kdy jindy líbí J. Lo (Jennifer Lopez, pozn. red.). Po všech směrech.

Jaká je podle vás největší mylná představa o vás?
Že jsem něčeho dosáhla přes protekci u Karla Gotta. A že nebýt Zvonků, nikdo o mně neví. Byla jsem tady dávno před Zvonky a jsem i dlouho po nich.