VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Seznámení přes internet

Bylo to zvláštní seznámení. Tedy aspoň pro mne, protože s počítačem jsem tenkrát ještě nebyl zase až tak velký kamarád, o internetu ani nemluvě.

18.3.2008
SDÍLEJ:

Nepište do šuplíku, napište nám!Foto: Deník

Všechno se člověk učí, něco dřív, něco později. A tak v té době jsem teprve několik týdnů znal onu celosvětovou internetovou síť, respektive učil jsem se ji pod vedením svého kamaráda Michala poznávat, a už do mne tento kamarád hustil: „Hele, stáhnu ti na počítač takový prográmek, díky kterému se budeš moci online bavit s kýmkoliv nejen na druhém konci republiky, ale třeba i světa. A to všechno zadarmo, tedy jen za cenu internetového připojení.“ A ještě mi prozradil, že ta vymoženost se jmenuje ICQ, což je anglická zkratka, bohužel dodnes nevím čeho.

A jak řekl, tak se stalo. Stáhl, nainstaloval, zasvětil mne. Dál už jsem komunikoval se světem sám. Brzy jsem všemu přišel na kloub a nesmírně jsem si tuto vymoženost pochvaloval. Vůbec mne neomezovala v mojí práci s počítačem, protože mi vlastně téměř nikdo nepsal, snad jen Michal se občas přihlásil, abychom probrali politickou situaci ve státě.

Hlasujte v anketě umístěné vpravo a oznámkujte povídku jako ve škole. Vyhrává příběh s nejlepším hodnocením od vás čtenářů.

Ale jednoho dne se všechno změnilo. Přihlásila se mi Andryska. Tedy to byla její přezdívka, ve skutečnosti se jmenovala Andrea.

Její vstup do mého života byl vlastně její omyl. Hledala svého dávného přítele a našla přitom mě. Jmenuji se totiž stejně a v dalších osobních detailech může být ICQ velice diskrétní. Ostatně i to jméno se dá utajit, což já tehdy nevěděl, a i kdybych to byl býval věděl, zřejmě bych toho nevyužil, protože si myslím, že se rozhodně nemám za co stydět, ani za to jméno.

Tak začalo naše přátelství. Tedy imaginární přátelství. Našli jsme shodnou řeč a rozuměli jsme si. Stali jsme se sobě oporou, chápali jsme jeden druhého, svěřovali jsme si i ta nejniternější přání a tužby. Ne, skutečně v tom nebylo nic, co by snad zavánělo nějakými sexuálními praktikami, jak by se snad někomu mohlo zdát. To opravdu ne. Snad jsme jen občas zašli spolu na kávu nebo na večeři, ale rozumějte – to všechno bylo jen „jako“! prostě jsme si povídali – teda vlastně psali – o tom, že jsme si zašli na kávu nebo na večeři a dělali jsme všechno, jako by to bylo doopravdy. Možná to zní poněkud bláhově… Možná to vypadá trochu divně… Ale nám to takhle vyhovovalo a líbilo se nám to. Těžko se popisují ty chvíle po připojení, kdy jsem čekal, jestli se Andryska objeví v seznamu připojených či nikoliv…

Musím na tomto místě podotknout, že jsem v té době měl svoji opravdovou, nikoliv jen imaginární přítelkyni, a ačkoliv jsem si s ní rozuměl, tak na Andrysku jsem nedal dopustit. Ostatně náš vztah neměl s nevěrou nic společného, bylo to prostě jen nezávazné přátelství dvou sobě neznámých lidí. Přesto, z těžko vysvětlitelných důvodů, jsem svojí skutečné přítelkyni Andrysku zatajil. Že se to nemělo stát, jsem pochopil hned nato.

Moje přítelkyně mne jednoho krásného dne nečekaně navštívila. Samozřejmě jsem byl nadšením bez sebe, a protože jsem zrovna něco dělal na počítači a také jsem byl připojen na ICQ, uviděla přítelkyně vzkaz od Andrysky, který zněl: „Stále myslím na naše včerejší posezení a na to, cos mi řekl. Myslím si, že to cítím stejně.“

Umíte si představit, co tato zpráva udělala s mojí skutečnou přítelkyní? Byla to smršť otázek a výčitek, která se přiřítila na mou hlavu. To, že Andrysku vlastně neznám, nebrala vůbec v potaz. Nevěděla, co to je ICQ, a možná, že i kdyby to bývala věděla, nepomohlo by to, protože byla neskutečně žárlivá. Stála si za svojí teorií, že ji podvádím, a nechtěla slyšet nic jiného. Ten večer jsme se rozešli ve zlém a ve své podstatě toto nedorozumění bylo tou poslední pomyslnou kapkou, díky které přetekl celý pohár.

Ano, rozešli jsme se. Byl jsem z toho dost rozladěný, připadalo mi to celé podivné a hlavně zbytečné, ale pak jsem pochopil, že stejně tento vztah neměl perspektivu, a že i láska z něj už s největší pravděpodobností dávno vyprchala.

O to víc jsem se upnul k Adrysce. Najednou jsem naše imaginární návštěvy a schůzky považoval za mnohem důležitější a významnější, než kdy předtím. Neuměl jsem si představit jeden večer bez ní. Cítil jsem, že se do ní chtě-nechtě zamilovávám. Naše virtuální internetové schůzky nabraly jiné dimenze, sexuální napětí by se tam dalo krájet. Neustále jsem si představoval, jak asi Andryska ve skutečnosti vypadá. Něco mi samozřejmě naznačila, ale to mi přestávalo stačit.

Dnes už vím, že to všechno byla strašná hloupost. Prostě jsem jen najednou cítil obrovské prázdno a chtěl jsem ho přehlušit něčím jiným, ale vytloukat klín klínem prostě nejde.

Vyměnili jsme si telefonní čísla. Napřed nesmělé SMS, posléze i telefonáty. Nesmělost z nás obou brzy opadla, chtěli jsme víc. Pořád zde byla ale určitá bariéra, protože jsme nevěděli, jak vlastně ten druhý vypadá, jak se skutečně chová, jaký je bez přetvářky.

Domluvili jsme si schůzku. Žádnou abstrakci, ale normální, opravdovou, reálnou schůzku. Seděl jsem v kavárně a začal jsem si přát, aby nepřišla. Bál jsem se, že to třeba bude od někoho jen blbý fór, a že moje Andryska je třeba chlap jako poleno.

Přišla a nebyla chlap. Jenomže sotva vešla do dveří, já jsem všechno pochopil. Vysnil jsem si svoji vílu, na základě několika mlžných oparů. Teď přede mnou stojí žena, která má být ONA, říká mi: „Ahoj, Radime, já jsem Andrea,“ a já ji nepoznávám. Možná ji ani nechci poznat, pro mne je moje Andryska naprosto někdo jiný.

Strávili jsme spolu večer, který nebyl ani zdaleka tak příjemný, jako po síti. Najednou jsme si neměli co říct, oba jsme byli zaražení a nervózní. Rozloučili jsme se bez slibů do budoucnosti, nelákaly nás. Naše virtuální kontakty časem řídly, až téměř vymizely. Zrušili jsme na sebe kontakty a – pravda, nevím jak Andryska – ale já si na ni už téměř ani nevzpomenu.

Jitka Suchánková

Nahravá se anketa
18.3.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Videosouhrn Deníku – 17.–18. února 2018

Jizerská 50, chodci vs. řidiči, výcvik topičů a zpěvavé dračky: videa víkendu

Silnice z Adamova do Bílovic nad Svitavou je zavřená. Kvůli sesuvu kamenů. Ty zablokovaly poblíž penzionu Pod Ronovem část jednoho jízdního pruhu.
9

Silnice mezi Adamovem a Bílovicemi je zavřená. Kvůli sesuvu kamenů

Sníh na silnici posílal auta do příkopu. Mimo silnici uvízl i autobus

Blanensko - Sníh, který se začal sypat v sobotu večer, zkomplikoval dopravu na silnicích na Blanensku. Před šestou hodinou ranní přijeli do Vavřince autobus, kterému zadní kola uvízla mimo silnici, vyprostit blanenští hasiči. „V autobuse cestovalo šest lidí. Nikomu se nic nestalo,“ informoval mluvčí krajských hasičů Filip Venclovský. Žádná škoda podle něj nevznikla ani na vozidle. 

Další medaile! Bronz pro Erbanovou, vybojovala ho ve sprintu na 500 metrů

Na nejkratší rychlobruslařské trati, sprintu na 500 metrů, vybojovala česká jezdkyně Karolína Erbanová bronzovou medaili! Lepší byla pouze zlatá Japonka Nao Kodairaová a stříbrná Korejka I Sang-Hwa.

Novorozená miminka Blanenska 7. týdne 2018

Blanensko - Novorozená miminka 7. týdne 2018. Celá redakce přeje novorozeným miminkům vše nejlepší do začínajícího života.

Zaniklou poutní cestu do Vranova připomene lidem sedm kapliček

Brněnsko /VIZUALIZACE/ - Prostor pro rozjímání i příjemnou procházku nabídne poutní cesta Sedm radostí Panny Marie, která na jaře vznikne mezi Českou, Lelekovicemi a Vranovem na Brněnsku. Sedm kapliček a informační tabule vyroste u existující cesty, přesně v místech, kudy kdysi vedla zaniklá poutní cesta.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT