Kdo vejde do parku ve Svitávce, nemůže ji minout. Secesní budova, ve které má sídlo úřad městyse, totiž vypadá jako menší zámek. „Vila byla postavena v letech 1900 až 1902. Budovu s barokními a klasicistickými prvky navrhl brněnský stavitel Josef Nebehosteny. Ten se mimo jiné podílel na projektu a stavbě budovy hlavního vlakového nádraží v Brně i tamního Mahenova divadla," objasňují původ stavby autoři knihy Löw
-Beerovy vily, kterou před dvěma lety vydaly Místní akční skupina Boskovicko Plus a Místní akční skupina Svitava.

O pár let později a jen o kousek dál vznikla takzvaná Malá vila, kde bydlela další část Löw-Beerovy rodiny. Z ní pocházela mimo jiné Greta, která se v roce 1928 provdala za Fritze Tugendhata. Manželé si pak nechali v Brně postavit světoznámou vilu Tugendhat, která je zapsána v seznamu UNESCO.

Už v roce 1843 vybudoval Moses Löw-Beer, který pocházel z nedalekých Boskovic, ve Svitávce přádelnu vlny. Postupně ji on a jeho potomci vypracovali v prosperující textilní továrnu, takže stavba reprezentativního sídla v městečku na sebe nenechala dlouho čekat.

Jak dokazují dobová svědectví, stavba to i uvnitř byla velkorysá. Mramorové vstupní schodiště, krásné dřevěné schodiště do patra, obrovská hala. Další zařízení ve zmiňované knize přibližuje Helena Klemšová, která ve vile jako dcera hospodyně a správce budovy prožila své dětství a mládí. „Na stěnách v hale byl zelený, stříbrem protkaný brokát. V pravé části k hale přiléhal velký čínský pokoj s arkýřem. S ním sousedila knihovna s tisíci svazky a hostinský pokoj se starožitným nábytkem. Navazovala jídelna s nádherným perským kobercem s růžovými růžemi na šedém podkladu. Všude visely obrazy," popisuje ve vzpomínkách zachycených Pavlem Krejcarem žena.

Zajímavým technickým prvkem byla prádelna, která se nacházela na půdě domu. „Byl zde zřízen naprosto neobvyklý systém svodu dešťové vody, která byla ze střechy sváděna vnitřními koryty do zásobníků na půdě a poté využívána na praní," píše se dále v knize.

Emigrace, válka, znárodnění

Kvůli nastupující hrozbě nacismu většina členů židovské rodiny Löw-
-Beerových v letech 1938 a 1939 emigrovala. Po válce byl jejich majetek znárodněn. Z vybavení Velké vily toho moc nezbylo, ale její stavební stav byl dobrý. „Něco si Löw-Beerovi stihli odvézt, něco ukradli Němci, další věci pak lidé po válce. Z původního vybavení zůstaly tři skříně v mé kanceláři a dva obrazy," přibližuje starosta Svitávky Jaroslav Zoubek, který se historii rodiny dlouhodobě věnuje.

V padesátých letech se do Velké vily přestěhoval z náměstí místní národní výbor, budova sloužila také jako mateřská škola, byla tam i jídelna a vývařovna a různé klubovny. Dnes je tam kromě úřadu městyse základní umělecká škola a knihovna.

Velká vila je památkově chráněná. Přesto byla řadu let poněkud ve stínu více známých Löw-Beerových vil v Brně. To se v posledních letech Svitávečtí rozhodli změnit. „Před dvěma lety jsme vydali knihu Löw
-Beerovy vily a natočili dokumentární film Příběh nalezeného kufru, v němž si zahráli i členové místního ochotnického divadla. Díky tomu a také propojení s vilami včetně té zvané Tugendhat v Brně sem jezdí stále více návštěvníků, kteří si vilu chtějí prohlédnout," říká starosta Svitávky.

Letos v září chtějí přímo ve Velké vile otevřít muzeum rodu Löw-Beer. Vyčlení pro něj dvě místnosti, kde byly původně kanceláře úřadu. Za Löw-Beerů sloužily jako reprezentativní pokoj s velkou terasou a hudební salon.

Kdo si chce nyní Velkou vilu prohlédnout, má možnost v otvírací době úřadu od osmi do čtyř hodin. „Předem nahlášené skupiny zde provedu i o víkendu, mám pro ně připravený výklad. Až otevřeme muzeum, uvažujeme o pravidelné otvírací době a o nějakém průvodci," dodává Zoubek.