Hostinci se odjakživa říká na Vaculce. Proč to tak je, není jisté. „Kdysi tam údajně působil hostinský jménem Vaculka," vysvětluje majitel objektu Jan Věrný. Ten v historických prostorách vyrůstal, strávil tam převážnou část svého života, nejvíce se zasloužil o jeho současnou podobu a dodnes tam bydlí.

Objekt od svého otevření v roce 1725 sloužil jako hostinec, přepřahací stanice poštovních dostavníků a jiných c. k. povozů, byla tam i kovárna a poštovní stanice s vlastním razítkem Goldbrunnen – Zlatá studna. „Zájemci se tam mohli i ubytovat a také se tam vybíralo mýtné," přibližuje Věrný.

Možnosti v objektu přenocovat využil v roce 1836 velmi vzácný host. Rakouský císař a poslední korunovaný český král Ferdinand Dobrotivý (1793–1875). „Podle historických záznamů zde přespal na své cestě ke korunovaci do Prahy," přidává zajímavost majitel budovy. Panovník byl korunován 8. září 1836 jako Ferdinand V.

Celému areálu dala jméno přes třicet metrů hluboká studna. „Nazývá se zlatá, protože za její vyhloubení bylo zaplaceno velké množství zlatek," píše se na internetových stránkách obce Sebranice. Zájemci ji mohou vidět i dnes. „Je na dvoře. Má opravenou střechu a kamennou podezdívku, jinak je původní," dodává Věrný. Voda ve studni není pitná, slouží jen jako užitková.

V devatenáctém století Zlatou studnu vlastnila stará vídeňská pošťácká rodina Markociusova. „Od nich ji koupil Loserth, kunštátský hajný, který si vzal za manželku slečnu Čáslavskou z Kunštátu. Ta v pětatřiceti letech ovdověla, její manžel zemřel, když si uhnal zápal plic. Pošta v těch letech ztratila význam, protože zásilky převzala železnice. Vdova jezdila ze Skalice do zaměstnání někam do Brna a tam se na nádraží seznámila s mým pradědem Věrným z Nezamyslic u Prostějova, který dělal průvodčího. Časem se vzali a on se nastěhoval sem," přibližuje Věrný rodinnou historii. Tito jeho předci ale hospodu neprovozovali. „Více se věnovali hospodaření na statku. Stejně tak i můj děd i další generace. Hospodu vždy někomu pronajímali," doplňuje nynější majitel. Rozsáhlý areál s rodinným domem, selským dvorcem a pětadvaceti hektary zemědělských pozemků dával zázemí i obživu mnohým místním lidem.

Po druhé světové válce zůstal v provozu pouze hostinec bez vyvařování a statek. V padesátých letech vstoupili vlastníci se zemědělskými budovami do družstva a hostinec převzalo do nuceného nájmu Spotřební družstvo Jednota. Dlouholetými hostinskými tam až do své smrti byli manželé Hořínkovi z Vaculky. Hospoda stále bojovala s nedostatkem vody, záchody byly jen suché ve dvoře. „V této době došlo ke značné devastaci budov," vrací se ke smutné kapitole historie objektu Věrný. Jeho rodině areál i v době socialismu patřil. Hospoda byla zavřena v roce 1982, pak sloužila jako sklady nábytku a náhradních dílů Mototechny.

Jan Věrný v roce 1990 zrušil všechny pronájmy a začal areál postupně spravovat. Po celkové rekonstrukci byl motorest Zlatá studna slavnostně znovuotevřen 16. července 1991. Hostům sloužila stylová restaurace, nekuřácký salonek a letní posezení kolem studny. Dalším návratem do původní historie byl rok 2001, kdy motorest začal nabízet i ubytování ve dvou samostatných apartmánech. Následovaly další opravy. „Zboural jsem starou stodolu uprostřed dvora, kde postupně vznikla nová restaurace. Ta bohužel těsně před otevřením 10. ledna 2006 vlivem špatně zhotoveného rozvodu z krbu vyhořela. Musel jsem vše stavět znovu. Otevřel jsem 4. července 2009 svatbou své dcery," usmívá se majitel. Nyní tam nabízí restauraci s vlastní kuchyní, posezením u krbu a sedmdesáti místy nejen pro různé oslavy, ale i školení a semináře.

Podle starosty Sebranic Romana Mikuly je Zlatá studna jednou ze tří nejvýznamnějších pamětihodností v obci. „Všude ji tak prezentujeme. Spolu s historickou sýpkou, takzvaným žudrem, a kostelem Nanebevzetí Panny Marie," dodává starosta.

PETR DVOŘÁČEK