Ve svých patnácti letech zvládá hru na saxofon, trumpetu a klavír. Když byla Veronika Dražková ze Svitávky ještě malou holčičkou, rodiče ji přihlásili na flétnu. K ní postupně přidávala další hudební nástroje, až ji hudba zcela pohltila.

O své další budoucnosti začala mít brzy jasno. Předsevzala si, že udělá maximum pro to, aby se mohla muzikou i živit. „Hraní je pro mě všechno. Kdykoliv mi je smutno, zahraji si a přestávám myslet na starosti. Hudba je můj život a mým jediným koníčkem," říká mladá multiinstrumen­talistka.

Milovníci klasické hudby a především jazzu ji mohou vidět vystupovat v letovické kapele Jazzulátka nebo ve Velkém dechovém orchestru Základní umělecké školy Letovice. Dražková je ale nejvíce hrdá na to, že může hrát s profesionály v orchestru RH Big Band. Jako jediná žena a zároveň nejmladší členka v něm hraje na saxofon, který je jejím hlavním hudebním nástrojem. „Je to pro mě neskutečná pocta, že již půl roku vystupuji se zkušenými umělci, kteří mě mezi sebe přijali. Pokaždé, když s nimi hraji, zažívám výjimečné pocity. Dříve jsem je poslouchala jen jako divák v hledišti a obdivovala je. Motivuje mě to k tomu, abych na sobě ještě více pracovala," vyznává se Dražková.

Pop ji neláká

Studentka boskovického gymnázia má ráda různé styly hudby. Třeba blues nebo funky. Nejvíce ji však okouzlil jazz. „Hrát z not je pro hudebníka jednoduché. Ale jazz je především o improvizaci. Můžete jím vyjádřit, co ve vás je. A každý to dělá jinak, prostě zahraje skladbu, jak ji cítí. To mě na něm nejvíce přitahuje. Když zahraji nějaké sólo a dám do toho duši, publikum to vnímá. O to větší z toho pak mám radost," popisuje mladá umělkyně.Patnáctiletá Veronika Dražková ze Svitávky hraje na klavír, saxofon a trumpetu.Je členkou letovické kapely Jazzulátka, Velkého dechového orchestru Základní umělecké školy Letovice a orchestru RH Big Band. Z hudebních žánrů ji nejvíce okouzlil jazz.

Naopak ji nelákají moderní popové písničky. „To jde úplně mimo mě," usmívá se.

Asi v sedmi letech začala hrát na piano. Později ale chtěla vyzkoušet něco nového a začala navštěvovat hodiny saxofonu v Základní umělecké škole v Letovicích a potom v Jevíčku, kde se zdokonaluje dodnes. „Saxofon jsem si oblíbila poté, co jsem si uvědomila, že se chci věnovat jazzu. I proto jsem se v Letovicích před rokem přihlásila na trumpetu, která mě také moc nadchla," tvrdí Dražková.

S hudbou to myslí vážně. „Denně trénuji dvě až tři hodiny. Ráda bych hrála i dvanáct hodin denně, ale to bych nestíhala další povinnosti a vím, že nic se nemá přehánět," říká uvědoměle talentovaná mladá dáma.

Budoucnost v hudbě

Muzice se chce v budoucnu věnovat naplno. Hodně hudebníků jí to ale spíše rozmlouvá. „Tvrdí, že se hudbou neuživím a ať jdu raději studovat třeba práva nebo medicínu. Ale kdyby to tak vnímali všichni, tak by hudbu nemohl dělat nikdo. Peníze nejsou všechno. Kdybych nešla cestou, po které toužím, hodně bych toho litovala. Udělám vše pro to, abych si splnila svůj sen. Příští rok se chci přihlásit na Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze a později na jazzový obor Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Možná bych mohla být učitelkou, i když tím si nejsem jistá, protože jsem hodně netrpělivá," směje se Dražková.

Loni získala v krajském kole soutěžní přehlídky pro jazzové a taneční orchestry v Kyjově diplom za nejlepší interpretační výkon. Vyhrává i soutěže základních uměleckých škol. Úspěchy v hudebních kláních jsou však pro ni druhořadé. „Miluji hudbu a jsem ráda, že mohu hrát. Na každou akci přijdu, zahraji a odejdu. Více neřeším," uzavírá Dražková a dodává, že se spousta lidí podivuje nad tím, jak silně ji hudba chytla za srdce. Nikdo z její rodiny totiž není hudebníkem.