Jan se naučil plavat ve třech letech. Vody se nikdy nebál a plavání mu šlo samo, přesto pro něj byly začátky obtížné. „K plavání mě přivedla mamka, která je dříve také dělala závodně. Jako malého mě přihlásila do přípravky a přivedla k bazénu. Já ale o plavání moc zájem neměl, proto jsem tomu nedával tolik, co bych možná mohl," popisuje mladík. Ve vodě často přemýšlel nad vším možným a za ostatními zaostával.

Přestože ho plavání v dětství nebavilo, nepřestával trénovat. Obrat u něj nastal asi v šestnácti letech. „Začalo mě konečně zajímat. Poctivě jsem trénoval a přestal jsem také ve vodě dělat hlouposti. A že bylo co dohánět," směje se plavec. Od té doby zvýšil počet tréninků v bazénu i na suchu a začal posilovat, aby získal lepší fyzičku. Úspěchy se dostavily rychle. „Do dneška na sobě pozoruji pozvolný vývoj směrem k lepší technice a časům. Na většině závodů si vylepším osobní rekord. Někdy třeba jen o desetinu, ale i to se počítá," říká závodník, jehož v současnosti trénuje Miroslav Špaček.

Řada medailí

Členem ASK Blansko je mladík od malička a závodně plave asi od osmi let. Ocenění sbírá na menších i republikových závodech. Mezi své největší úspěchy řadí účast ve finále na Letním mistrovství České republiky v Praze. „Za úspěch považuji to, když se na republikovém šampionátu umístím do desátého místa. A to se mi většinou podaří. Medailí mám doma nespočet, ale pohár z mistrovství republiky mi zatím chybí," vypráví Jan, který na závodech plave v kategorii senioři.

Mezi jeho nejoblíbenější plavecké styly patří prsa a motýlek a rád také plave ve venkovních areálech v Praze Podolí nebo Karlových Varech. Do budoucna chce vypilovat ještě znak. „Ten moc rád nemám, a tak jsem ho na tréninku vždycky šidil," přiznává.

Na závody jezdí plavec s oddílem minimálně sedmnáctkrát ročně a trénováním stráví také hodně času. Skloubit školu a plavání je podle něj velmi obtížné. „Třetím rokem studuji Vysoké učení technické v Brně a do školy dojíždím v průměru třikrát do týdne. Kvůli nedostatku času a množství kreditů ale budu asi muset prodloužit studium o rok," svěřuje se.

Plave i bratr

V rodině neplave Jan sám. Kromě jeho matky Věry Vencelové, která nyní dělá trenérku, se tomuto sportu věnuje také jeho mladší bratr Michal. Ten začal do oddílu chodit v šesti letech a brzy patřil k nejlepším. „Na rozdíl ode mě byl fyzicky přede všemi napřed, což platí do teď. Vypadáme jako stejně staří, ale on je přitom o čtyři roky mladší. Mé přednosti spočívají ve volnosti, s jakou plavu, a bratr je naopak typickým příkladem silového sprintera," popisuje závodník. Jelikož oba plavou jiné tratě, na závodech se moc nepotkávají. Navzájem se motivují, a když mají možnost, stávají se z nich velcí rivalové.

Celá rodina je sportovně založená a oba chlapce rodiče v plavání podporují. „Když například nestíhám trénink kvůli škole, napíše mi mamka lísteček, podle kterého pak plavu. Její tréninky mi sedí na míru, protože nejlíp ví, na čem potřebuji v danou chvíli pracovat," popisuje Jan.

Plavání by se mladík rád věnoval alespoň po dobu studia. „Obávám se, že moje potenciální budoucí zaměstnání bude vzhledem ke škole asi hodně odlišné od sportovní dráhy. Snad se mi ale podaří vše skloubit. Určitě nechci celou tu dřinu jen tak zahodit a v životě už nevkročit do bazénu," dodává.

KRISTÝNA HLOUŠKOVÁ