Odborníci ji také někdy nazývají jako Bakchus se satyrem. Předloha tohoto díla pochází z období renesance. Tudíž se výborně hodí k exteriéru blanenského zámku, postaveného roku 1604, právě v době vrcholné renesance v českých zemích.

Autorem sochy Bakcha je znamenitý italský sochař a architekt Jacopo d'Antonio Sansovino (1486–1570). Tento umělec se narodil ve Florencii jako Jacopo Tatti, ale později přijal příjmení Sansovino, podle obdivu k jinému slavnému italskému sochaři Andreovi Sansovinimu, u kterého rovněž začínal svou sochařskou kariéru. Jako mnoho renesančních umělců obdivoval Sansovino antické sochařství a nechal se jim inspirovat. V necelých dvaceti letech odešel Jacopo do Říma, kde se začal zajímat i o architekturu a tam také navrhl několik budov. Zde se seznámil například s architektem Bramantem či slovutným umělcem Rafaelem, které zaujal jeho nezpochybnitelným sochařským talentem, jenž dokázal například voskovým modelem sochy Sejmutí Ježíše z kříže.

V roce 1511 se Sansovino vrátil zpět do Florencie, kde vytvořil mramorovou sochu svatého Jakuba pro florentskou katedrálu Basilica di Santa Maria del Fiore a také sochu Bakcha. Právě tuto sochu začali o více jak tři sta let později odlévat blanenští slévači v salmovských železárnách. Ze známých soch Jacopa Sansovina můžeme ještě zmínit mistrovské dílo sousoší Laokoona, vytvořené pro papeže Julia II., jež dal později autor odlít do bronzu.

Církevní budovy

V roce 1527 pak Sansovino odešel do Benátek, kde si brzy založil vlastní sochařskou dílnu. Sansovinův příchod byl velkou událostí pro ostatní benátské umělce. Například Lorenzo Lotto ho jeho slávou přirovnával k samotnému Michelangelovi. O dva roky později se Sansovino stal dokonce hlavním stavebním dozorcem a architektem. Začal se intenzivněji věnovat navrhování paláců a veřejných i církevních budov po celých Benátkách. Za velké podory dóžete Andrei Grittiho.

Sansovino byl jedním z prvních italských sochařů a architektů, kteří tvořili ve stylu vrcholné renesance a manýrismu. Mezi jeho vrcholné stavby patří knihovna svatého Marka z roku 1536 na náměstí sv. Marka, ke které se inspiroval starou římskou architekturou. V roce 1545 skončil Sansovino na nějakou dobu ve vězení, když se propadla střecha veřejné knihovny, kterou navrhoval. Následně byl odvolán ze svého úřadu. Naštěstí se za něj přimluvili jeho přátelé Tizian a Pietro Arentino, a Sansovino se dostal opět na svobodu. Již roku 1549 se mohl vrátit do svého úřadu.

Bůh úrody a plodnosti

Sansovinova socha Bakcha znázorňuje řeckého boha Dionýse alias Bakcha, jenž byl v řecké mytologii synem Dia a jeho milenky Semely. Byl považován za boha úrody a plodnosti, později za boha vína a nespoutaného veselí. Sansovinův Bakchus dívajíc se vzhůru, drží v levé ruce misku a v pravé svěšené ruce má vinnou révu. Za ním sedí satyr, jenž býval v řecké mytologii Dionýsův průvodce. Model plastiky Bakcha se dostal do blanenských železáren někdy v první třetině 19. století. Autorem zmiňovaného modelu byl pravděpodobně rakouský sochař Johann Martin Fischer (1740–1820), který jej prodal starohraběti Salmovi.

Litinová socha Bakcha dokonce slavila úspěch na pražské průmyslově výstavě v roce 1831. Dobový tisk ji označil za mistrovské dílo blanenských slévačů. Blanenské želEzárny odlévaly ještě další dvě varianty Bakcha, byl to Sansovinův Bakchus, avšak bez sochy satyra a Bakchus opírající se o větev, snad dílo Fischera. Obě zmiňované sochy se odlévaly pouze v 19. století, pouze původní Sansovinova socha se nabízela v katalozích blanenských železáren ještě na počátku 20. století. Její cena v roce 1913 dosahovala tři sta padesáti korun. Celé dílo měřilo i s podstavcem sto šestapadesát centimetrů a vážilo sto pětapadesát kilogramů.

JINDŘICH ČELADÍN (Autor pracuje v Muzeu Blansko)