Na přelomu 19. a 20. století se blanenská umělecká litina stále více zaměřovala na drobnější předměty. Ty se totiž mohly snáze a levněji prodávat širšímu okruhu zákazníků. Tudíž se často k odlití hledaly náměty, které byly populární. Do této kategorie patří například dva žánrové reliéfy podle slavného rakouského malíře druhé poloviny 19. století Franze Defreggera.

Franz Defregger (1835–1921) se narodil v rodině bohatého rolníka ve Stronachu ve východních Tyrolích. V roce 1860 odešel do Innsbrucku, kde na obchodní škole studoval u profesora sochařství a malířství Michaela Stolze. Ten si brzy všiml jeho výrazného talentu a záhy ho poslal studovat na mnichovskou akademii výtvarných umění. Mezi Defreggerovy učitele patřili významní němečtí malíři té doby, jako byli Karl Theodor von Pilaty, Hermann Dyck nebo Hermann Anschütz.

V roce 1867 nastoupil Defregger do uměleckého ateliéru Karla Theodora von Pilatyho, který se specializoval na historickou malbu. Vedle něj v ateliéru pracoval i slavný malíř, pražský Němec Gabriel Max, jehož Jan Neruda označil za geniálního umělce. Zde se Defregger vypracoval v uznávaného malíře, když se ve své tvorbě zaměřil především na život tyrolských venkovanů.

Venkovský život pojímal Degregger většinou z veselé stránky a líčil jej reálně a prostě. Již první jeho práce Poslední lesníkův návrat, Speckbacher a jeho syn nebo Dva bratři mu získaly velmi dobrou pověst. Jeho věhlas značně rozšířil obraz z roku 1876 Výjev z tyrolského povstání v roce 1809, který se dnes nachází v berlínské národní galerii.

V roce 1878 se Defregger stává profesorem historické malby na mnichovské akademii, kde působil až do roku 1910 a vychoval zde několik významných německých malířů z přelomu 19. a 20. století. V roce 1883 ho bavorský král povýšil na rytíře. Kromě historických a žánrových obrazů maloval také portréty, z nichž nejznámější jsou portréty jeho vlastních dětí.

Na počátku 20. století byly v uměleckém ateliéru blanenských železáren Breitfeld & Daněk vybrány celkem dva populární Defreggerovy žánrové obrazy, jež začali dělníci ve slévárnách odlévat. Prvním dílem byl obraz z roku 1873 Der Tanz auf der Alm (Tanec na salaši), který věrně zachycuje lidový německý tanec Grossvater Tanz v místní tyrolské hospodě. Například Petr Iljič Čajkovskij ve svém baletu Louskáček cituje melodii onoho tance.

Tyrolský salon

Druhým Defreggerovým dílem, kteří použili Blanenští jako předlohu k odlévání, byl obraz z roku 1882 Der Salontiroler (Tyrolský salon). Označení Salontiroler se používalo pro turisty, kteří na konci 19. století trávili dovolenou v Alpách a k tomu byli oblečeni do alpských lidových krojů. Takto čas s oblibou trávili především měšťané z rovinatého severního Německa, pro které byly Alpy přímo exotickým místem. Na obrazu Defregger ukázal v nápaditě barevných krojích sedm diskutujících mužů se dvěma ženami. Celá scéna se odehrává opět v původní tyrolské hospodě.

Umělcem, který převedl Defreggerovy obrazy do litiny, byl blanenský modelér a sochař Julius Krill. Ten také pro ně vytvořil dva typy rámů. Jeden klasický a druhý secesní. Oba dva litinové reliéfy v secesním rámu podle Defreggerových žánrových obrazů jsou k vidění v expozici blanenského muzea. Jsou sice nenápadné svoji velikostí, reliéfy měří pouze 26 centimetrů, avšak vynikají plastičností, kterou Julius Krill dovedl téměř k dokonalosti. O tom, že zmiňovaná litinová díla byla populární v českých zemích, svědčí i to, že se odlévaly nejen v Blansku, ale i ve frýdlantských železárnách.

JINDŘICH ČELADÍN (autor pracuje v Muzeu Blansko)