Píše se rok 1900. Na fukarech z Letovic oddělují semena od plev zemědělci v celém Rakousku–Uhersku, Rusku, Polsku či v Litvě. Lidé pracují také s žentoury, mlátičkami, řezačkami či stroji na řepu. Na všech je vyrytý název továrny Karla Synka. Právě on začal psát historii proslulé fabriky později známé pod jménem Letostroj.

Vše ale začalo o třicet let dříve. Karel Synek se vyučil u stolařského mistra v Letovicích a vydal se na vandr po celém Rakousko–Uhersku. „Když získal spoustu zkušeností, vrátil se domů a brzy se jako mladý stolařský pomocník osamostatnil. Spočítal si, že žije v zemědělském kraji, a jako vyučený stolař začal nejdříve vyrábět čistící mlýnky na obilí, takzvané fukary,“ vzpomíná na začátek podnikatelské dráhy svého dědečka Karel Synek. Podle něj byly totiž fukary vytvořené zejména ze dřeva.

Synek si zařídil nejprve dílnu na náměstí v Letovicích. K ní přikoupil sousední dům, kde dal vystavět další dílny, pak obytnou budovu s kanceláří, sklad a prodejní výstavu výrobků. Letovičtí vyráběli pod jeho vedením stále víc zemědělských strojů. „V roce 1900 už na náměstí stála továrna, která zaměstnávala sto padesát lidí. Vyráběli kromě fukarů i žentoury, mlátičky s ručním i řemenovým pohonem, řezačky a další stroje. Zajímavý byl secí stroj s posunovacími válečky. Dědeček musel vymýšlet stále nové věci, aby obstál v konkurenci,“ líčí Synek a listuje starými katalogy s fotkami továrny a obrázky i popiskami jednotlivých strojů.

Přibyla slévárna

V roce 1905 nechal Synek postavit v místě Letostroje v Pražské ulici slévárnu na odlitky z šedé litiny. „To byl mimořádný krok. V továrně si tak mohli sami odlévat různé díly a těžké věci,“ podotýká Marie Synková, bývalá šéfka letovické kultury. Zakázek přibývalo a konkurenční boj mezi podobně zaměřenými továrnami sílil. Jednou byl blanenský Ježek, druhou továrna Jana Holby, která stála také v Letovicích. „Letostroj se skládá ze dvou starších továren. Tu první založil právě můj dědeček a druhou v místě bývalé škrobárny za městem nechal postavit farář Holba poté co viděl, že se dědečkovi daří,“ upřesnil Synek.

Upozornil na to, že zakladatel starší části Letostroje byl velmi moderní člověk. O jeho výrobcích dávali vědět světu obchodní zástupci. „Dědeček byl první široko daleko, kdo tehdy postavil při mlýně elektrárnu a nechal nasvítit náměstí. Později dodával proud i domácnostem ve městě a nedalekému Třebětínu. Byl starostou hasičů, později i starostou Letovic. Protože byl velký vlastenec a sokol, ve městě se brzy hrálo české divadlo. Spal pouze čtyři hodiny, pořád totiž pracoval,“ vypráví o svém předkovi Synek. Když velký letovický továrník zemřel, bylo mu pouhých jednašedesát let. Osudným se mu stal zápal slepého střeva. Dědili po něm nejstarší synové ze dvou manželství. Rudolf získal mlýn, majitelem továrny se stal Karel mladší. „Hned na počátku první světové války ale musel narukovat a na italské frontě pad,“ podotýká Synek. Za války se tedy ujal vedení továrny bratr Rudolf.

Dva velké požáry

Roku 1916 vyhořela od kamen slévárna. Přestože byla obnovena, o rok později měli dělníci ruce plné práce poté, co vyhořela i továrna na náměstí. Do finančních problémů potom dostala továrnu žena Rudolfa, která ji po jeho smrti zdědila. Prodala ji tedy švagrovi. Ten si vzal podnik do parády a postavil novou stolárnu, zvětšil mlýn a přikoupil novou pilu. Po jeho smrti v roce 1931 majetek získala jeho manželka a děti. V té době začala ve světě bujet hospodářská krize. „Za německé okupace pak musela továrna vyrábět pro Němce. V roce 1946 ji koupilo brněnské Morargo. Továrna se dále jmenovala K. Synek,“ pokračuje jeho vnuk. Vedení se ujal Ladislav Mizerovský, který působil u firmy Ježek v Blansku. Podnik se za jeho působení rozmáhal a byl připraven zaměstnat tři sta lidí. „V roce 1948 jej ale znárodnili. Stejně tak mlýn, pilu a elektrárnu,“ uzavírá Synek. Podle něj vyrábí Letostroj zemědělské stroje dosud.

Další díly seriálu Tradiční podniky Blanenska najdete ZDE