Císař Josef II. byl jedním z nejoblíbenějších habsburských panovníků v českých zemích. Popularita osvíceného císaře tkvěla především ve vydání tzv. Tolerančního patentu a patentu o zrušení nevolnictví z roku 1781. Dokázal prosadit i zlepšení postavení židů, srovnání daní, zřízení katastru půdy a domů (josefínský katastr), reformu trestního práva, zavedení nových úřadů a úředních hodin, zřízení sítě nemocnic, porodnic, nalezinců, blázinců, reformy školství, reformy ovlivňující katolickou církev a mnoho dalších.

Podle historičky Markéty Novotné byl jedním z prvních podnětů k odlévání pomníků a soch Josefa II. fejeton z pera litoměřického novináře Julia Girschika, který dne 3. května 1879 v novinách Leitmeritzer Zeitung připomněl brzké výročí osvobození selského stavu právě vydáním josefského patentu.

Nejdříve se ujal nápad v Hrušovanech na Litoměřicku a poté na mnoha místech v českých zemích, ale i v Dolních Rakousích. Je třeba zdůraznit, že většina míst, kde stála posléze socha Josefa II., byla převážně v německojazyčných oblastech českého království. Na poptávku reagovaly pohotově blanenské železárny, jež vycítily komerční kapitál. Zhruba od roku 1880 odlily blíže neurčitelné množství litinových soch císaře v mírně nadživotní velikosti, z toho některé byly pokovány bronzem.

Jako předloha sochy Josefa II., i když ne úplná, sloužila olejomalba českolipského rodáka Josefa Hickela (1736–1807), jenž byl velice uznávaným portrétistou z konce 18. století. Byl mimo jiné i členem akademie ve Florencii a po návratu z Itálie v roce 1776 namaloval jako jeden z prvních portrét císaře Josefa II. Hickelova olejomalba původně visela ve vídeňském Belvederu a dnes ji můžeme spatřit ve vojenském muzeu ve Vídni. Litinová stojící postava panovníka drží v levé ruce listinu o vyproštění z člověčenství, na níž je krátký německý text. Za postavou je podstavec s odloženým svrchním šatem, šavlí a třírohým kloboukem.

Autor neznámý

Otázkou však zůstává, kdo byl autorem modelu sochy, podle kterého Josefa II. blanenské salmovské železárny odlévaly. Markéta Novotná, jejíž článek o osudech pomníků Josefa II. na území okresu Tachov vyjde ve sborníku Muzea Blansko 2011, autorství připisuje Pavlovi Wewerkovi (1826–1899). O něm víme, že byl dlouholetým modelérem-sochařem uměleckého ateliéru blanenských železáren.

K této hypotéze se přiklání i Vratislav Grolich, bývalý ředitel blanenského muzea. Tomu by nasvědčovala ne příliš povedená mimika v obličejové části panovníka, na rozdíl od jiných soch tzv. vídeňské sochařské školy. Na druhou stranu Pavel Wewerka většinou převáděl pouze hotové modely soch do litinové podoby a není známo, že by sám vytvořil jedinou velkou figurální plastiku.

Dalším z předpokládaných autorů sochy by mohl být brněnský sochař, žák vídeňské sochařské školy, Antonín Břenek (1848–1908). Břenek je totiž autorem velice podobné bronzové sochy Josefa II., kterou vytvořil pro Brno, Liberec a Nový Jičín. Toto dílo však neodlévaly blanenské železárny, ale vídeňská slévárna Carl Turbains Söhne. I když si jsou díla podobná, liší se v několika atributech, které můžou být pro určení autorství sochy zásadní. Podkladem pro Břenkovo dílo by mohl být také Hickelův obraz. Bronzovou Břenkovu sochu Josefa II. dnes můžeme spatřit v léčebně v Brně-Černovicích, kam byla v roce 1988 umístěna.

Třetí variantou, avšak nejméně pravděpodobnou, je autorství připsat jinému sochaři z Vídně, jenž v 80. letech 19. století spolupracoval s Blanskem. Nabízejí se dvě jména, o kterých jsme již v minulých dílech psali, a to Viktor Tilgner (1844–1896), známý svými bustami císařské rodiny, nebo Theodor Friedl (1842–1900), autor sochy bohyně Cerery. Definitivní odpověď na otázku po autorovi litinové sochy Josefa II. nám dá asi až podrobnější kunsthistorický výzkum.

Uničov i Rájec

Litinová socha Josefa II. stála na mnoha místech v Česku. Po roce 1918 a poté po roce 1945 byly tyto sochy většinou odstraněny z piedestalů a buď byly deponovány nebo v horším případě přímo zničeny. Po osvobození z komunistické totality se sochy často vrátily na své původní místo. Na Moravě sochu Josefa II. můžeme vidět v Uničově, v Šumperku nebo na zámku v Rájci nad Svitavou. V Čechách například ve Žluticích, Hořovičkách, Kunraticích nebo Markoušovicích u Trutnova. Po cestě z Brna do Vídně spatříme Josefa II. s celolitinovým podstavcem v dolnorakouském městečku Poysdorf.

Socha Josefa II. byla v historii blanenských železáren jednou z nejvíce odlévaných soch a tudíž i komerčně úspěšných. Konkurovat jí snad mohla pouze Dívka s vázou, která stojí například na nádvoří blanenského zámku.

JINDŘICH ČELADÍN (autor pracuje v Muzeu Blansko)