Modely k těmto sochám, buď k replikám nebo i originálům, dělali pro Salmy na zakázku přední rakouští sochaři. Litinové modely pak měli na starosti sochaři-modeléři přímo z uměleckého ateliéru blanenských železáren. Tato spolupráce fungovala až do zániku habsburské říše v roce 1918. Poté rakouské sochaře většinou nahradili čeští umělci. Socha bohyně Cerery je ukázkovým příkladem jak vypadala spolupráce rakouskými a českými modeléry.

Sochu bohyně Cerery vytvořil další z vynikajících rakouských sochařů Theodor Friedl (1842–1900). Theodor Friedl studoval na vídeňské akademii umění a byl žákem nám již dobře známého Antona Dominika von Fernkorna. Ten pro Blansko vytvořil sadu figurálních soch z eposu o Niebelunzích. Po vystudování akademie si Friedl udělal v někdejší dietrichschteinské jízdárně ve Vídni ateliér, kde až do konce života pracoval na svých dílech.

V 80. letech 19. století se Friedl proslavil především svými plastiky pro vídeňský okruh Ringstrasse a také spoluprací s architekty Fellnerem a Helmerem, pro které navrhoval sochy na výzdobu divadel. Z jeho jednotlivých děl můžeme vyzdvihnout mramorovou sochu Amora a Psýché, kterou můžeme spatřit v Galerii Belveder ve Vídni.

Bohyně plodnosti a úrody

Bohyně Ceres byla v římské mytologii bohyní plodnosti a úrody, dcerou Saturna a Ops, zároveň byla protějškem řecké Démétér. Kult Cerery byl rozšířen hlavně mezi plebejci. Její slavnosti Cerálie se konaly v týdnu od 12. dubna. Při obřadu se bohyni obětovaly první snůpky obilí.

Friedlova socha zachycuje Cereru v římském úboru, v pravé ruce drží srp a v levé pozdvihnuté roh hojnosti, za ní se nachází ještě snop obilí. Sochu si mohou lidé u nás prohlédnout na dvou místech. Jedním z nich je Opava, kde ji v roce 1862 nechal na své náklady v blanenských železárnách zhotovit opavský měšťan Karl Deml. Pokud je datum vzniku sochy pravdivé, Friedl své dílo dokončil v pouhých dvaceti letech.

Litinový model vytvořil blanenský sochař-modelér Pavel Veverka. Litinová socha byla nejdříve součástí kašny na Dolním náměstí v Opavě. Kašna zde stála celkem čtrnáct let a posléze byla socha i s původním soklem přenesena na nové místo v městských sadech. V roce 1977 byla Ceres i za pomocí zaměstnance blanenského muzea Richarda Polanského kompletně zrestaurována a dva roky nato zapsána na seznam kulturních památek. Dílo postupem času začalo znovu chátrat, a proto v roce 2004 došlo již k druhému restaurování. Opavská Ceres není zcela kompletní a chybí ji několik atributů původní Friedlovy sochy.

Socha v Rosicích

Další místo, kde nalezneme Friedlovu Ceres, jsou Rosice u Brna. Zdejší sochu nechal v roce 1869 vyrobit rosický starosta Jan Tichý. Plastika se nachází na hlavním náměstí v Rosicích jako součást kamenné kašny. Na kašně je také litinový maskaron, který sloužil jako výtok kašny. Socha je na rozdíl od opavské prakticky kompletní. Na boku litinového podstavce je podpis autora litinového odlitku. Tím byl opět Pavel Veverka. Podobně jako u opavské sochy je celé dílo zapsáno na seznamu kulturních památek České republiky.

Samotná socha Cerery byla vysoká dvě stě čtyřiatřicet centimetrů a těžká kolem dvanácti set kilogramů. Avšak celolitinová kašna měřila více než pět metrů a vážila téměř pět tun. Cena v roce 1908 za celolitinovou kašnu i bohyní Cererou se vyšplhala na čtyři tisíce dvě stě šedesát korun.

JINDŘICH ČELADÍN (autor pracuje v Muzeu Blansko)