Všechna tato díla měla osobitou výzdobu, různé reliéfy od těch nejjednodušších, až po ty složitější. Jako například u dekorativních štítů, které zachycovaly průběh bitev.

Jedny z nejstarších předloh pro uměleckou litinu v Blansku byly pozdně renesanční cínařské práce, jenž pocházely z norimberských dílen. Nejznámější z nich je tzv. wimbledonská mísa, která se od roku 1886 uděluje jako putovní trofej ženským vítězkám tenisového turnaje ve Wimbledonu v Anglii. Právě v letošním roce můžeme být hrdí, že tuto cenu získala česká tenistka Petra Kvitová a v minulosti již Martina Navrátilová nebo Jana Novotná.

Předlohou k wimbledonské míse-talíři byl pozdně renesanční originál cínové mísy s nápisem Temperantia ve středovém medailonu, k níž zhotovil formu norimberský cínař Caspar Enderlein (1560–1633). Caspar Enderlein patřil k předním norimberským cínařům a konvářům. Do Norimberku přišel pravděpodobně v roce 1583, měšťanem a cínařským mistrem se stal již o tři roky později.

Pouze na objednávku

Proslavil se tedy především zhotovením formy pro kopie mísy Temperantia podle originálu francouzského cínaře Françoise Briota, jehož mísa vznikla již roku 1590. Formu vytvořil ve dvou variantách. První vznikla v letech 1609–1610 a v současné době je známo velmi málo jejich odlitků. Z druhé formy vyrobené roku 1611, což dokládá letopočet 1611 s monogramem CE, se později vytvořila právě slavná wimbledonská mísa. Enderlein své formy nikdy sám nepoužíval, dělal je pouze na objednávku pro ostatní norimberské konváře.

Anglickou variantu mísy vyrobili slévači v roce 1864 z ryzího stříbra a byla ve firmě Messrs Elkington and Co. Ltd v anglickém Birminghamu galvanicky pokovována ryzím zlatem. Její cena odpovídala tehdejší hodnotě padesáti zlatých britských guineí.

Originální mísa měří necelých osmačtyřicet centimetrů a je trvale uložena v muzeu londýnského All England Lawn Tennis and Croquet Clubu. Vítězkám turnaje se tato originální mísa předává pouze symbolicky, ihned po skončení finálového zápasu prezidentem klubu. Tím je tradičně vévoda z Kentu, v současné době Jeho královská výsost Princ Edward, vévoda z Kentu, bratranec královny Alžběty II.

V letech 1949–2006 dostávaly všechny wimbledonské vítězky repliku trofeje o průměru asi 20 centimetrů a od roku 2007 všechny šampiónky získávají tříčtvrteční repliku trofeje s vyrytými jmény všech dosavadních vítězek. Centrální reliéf uprostřed zobrazuje stylizovanou postavu, jenž představuje filosoficko-mýtický pojem Sófrosyné, tato symbolická postava zde představuje střídmost a umírněnost. Postava drží v jedné ruce lampu a v druhé ruce nádobu, okolo ní se pak nacházejí další předměty běžné denní potřeby, které zde mají další symbolický význam. Na okraji mísy je zobrazena starověká bohyně Minerva jak předsedá sedmi svobodným uměním, jimiž jsou zde astronomie, geometrie, aritmetika, hudba, rétorika, dialektika a gramatika, každé z nich je zde vyobrazeno s příslušným symbolem.

Jelikož originál Enderleinovy práce je uložen v muzeu v Louvru, je velice pravděpodobné, že Hugo František Salm-Reifferscheidt získal její kopii právě tam. V blanenských železárnách se odlévaly jak v litině, tak i v bronzu, často ještě galvanicky niklovány. Jejich rozměr byl o něco málo menší než originál. Mísa měřila pětačtyřicet centimetrů a vážila necelých šest kilogramů. O tom jak byly tyto dekorativní mísy populární mezi zákazníky, svědčí i to, že se nabízely v katalozích blanenských železáren po celou dobu své existence. V blanenském muzeu můžeme vidět celkem tři různé varianty této krásné wimbledonské mísy.

JINDŘICH ČELADÍN (Autor pracuje v Muzeu Blansko)