Sběratel má dvanáct set čepic. A jordánský policejní šátek

Kromě nich shromažďuje uniformy. Už skoro čtyřicet let. „Ze začátku za mnou lidé chodili, nosili mi čepice po dědečkovi a nic za ně nechtěli. Přitom šlo třeba o čepici výpravčího z první republiky. Dnes to tak není. Většinou za ně požadují takové peníze, až se člověku zatočí hlava," srovnává muž, kterému se věnuje další díl seriálu Deníku Rovnost Co soused, to sběratel.

Uniforem má 850. Kompletní ale nejsou. „Proto ani číslo není přesné. Někde se bere uniforma striktně jako celek. Čepice, košile, sako, kalhoty, vázanka. Takových mám asi sto," upřesňuje.

Jaký je jeho nejoblíbenější nebo nejcennější kousek, to nedokáže říct. K mnohým ale má vztah. Třeba k čepici, kterou získal od velitele policie na Mallorce. Předal mu ji osobně v Letonicích. „Z naší vesnice pochází jeho manželka. Jednou za rok sem jezdí. A tak jsem ho e-mailem požádal, jestli by mi nemohl čepici přivézt," vzpomíná Skokan, který je starosta Letonic.

Za celou dobu, co se zálibě věnuje, pouze jednou řešil problém s moly. Paradoxně napadli zcela nový kabát hradní stráže, který je z kvalitní bavlny. „Asi bych si toho nevšiml. Ale je ohromně těžký, a když jsem ho chtěl přemístil, zarazila mě jeho lehkost. Při pohledu proti světlu byl jako záclona. Tak jsem ho sroloval, hodil do popelnice, místnost vydezinfikoval a od té doby potíže se škůdci nemám," konstatuje sběratel, který vlastní třeba i jordánský policejní šátek nebo policejní čepici z Nového Zélandu.

Naplno se své zálibě věnuje od roku 1990. Kamkoli jel na dovolenou, nejprve se sháněl po vytoužených kouscích v bazarech a vetešnictvích. „Jsem schopný dát obrovské peníze za uniformu amerického vojáka z druhé světové války politou olejem a prožranou moly, ale zaplatit za obyčejnou zimní bundu tři stovky se mi zdá moc," směje se.

Jeden z jeho posledních úlovků je čepice letonického hasiče z roku 1895, kterou mu donesla dcera tohoto muže.

Puchýře mu nevadí. Láska k raubířskému kolu je pro rekordmana silnější

K některým uniformám přišel hodně velkou náhodou. Ve správnou chvíli se ocitl na správném místě. „Byl jsem na letišti, zrovna když se přezbrojovali vojáci a fasovali nové uniformy. Viděl jsem člověka, jak nese velký pytel plný uniforem a čepic. Chtěl je hodit do kontejneru. Tak jsem získal patnáct stejných kousků. Ale nechal jsem si je na výměnu," zmiňuje sběratel.

Aktuálně můžou část jeho sbírky obdivovat v Muzeu Vyškovska. „Dozvěděli jsme se o sbírce Jiřího Skokana od našeho spolupracovníka s tím, že by rád vystavoval, ale nemá moc příležitostí. Jeho záliba nás zaujala. Ani do budoucna se nebudeme bránit další spolupráci," ujišťuje ředitelka muzea Monika Pelinková.

Sběratel nicméně sní o tom, že vytvoří vlastní muzeum. Ideálně v Letonicích. Budovu má vybranou, ale chybí mu na ni peníze. Aby ji pro muzeum koupila obec, to nechce. „Po mně přijde jiný starosta, který řekne, že tam uniformy nemají co dělat. A zřídí tam poštu. Líbilo by se mi také, kdyby třeba bylo v Bučovicích na zámku," uvažuje Skokan.

I tamní kastelánce Janě Buriankové se myšlenka zamlouvá. Aktuálně však památka nemá žádné volné prostory. „Kvůli právě chystané expozici, která zabírá celé jedno křídlo, jsme měli problém hledat skladovací prostory pro naše věci. Jinak se ale žádné novince nebráním," uvádí Burianková.