Do školního kola řečnické soutěže nešel Vavrinec s žádnými ambicemi. „Už minulý rok jsme se s kamarády přihlásili do této soutěže, ale nakonec jsme tam nešli. Tak jsem si to chtěl tento rok u paní učitelky Ivety Juřekové, která organizovala školní kolo, trochu vyžehlit," směje se devatenáctiletý student z Velenova.Student boskovického gymnázia Matěj Vavrinec zaujal v řečnických soutěžích. Dokonce i v mezinárodním kole.

Před porotou měl jeho výstup s historkou z dětství úspěch. „Vyprávěl jsem tam o svém dětském snu stát se řidičem autobusu. Jako malý jsem uměl nazpaměť brněnské jízdní řády a rád jsem si hrál na řidiče. Historku jsem zakončil vtipnou pointou, která některé dokonce možná trochu pobouřila," popisuje Vavrinec, který dnes paradoxně hromadnou dopravu nesnáší. O čem řečník na soutěži mluví v dvouminutovém monologu, to je jen na jeho výběru, musí to však být autorský text. „Mám rád neotřelé projevy a netradiční témata k diskuzím," vysvětluje student oktávy. Naopak nemá podle svých slov rád zbytečné tabuizování obecných témat.

Po krajském kole se Vavrinec účastnil přípravného kurzu pro všechny vítěze krajských kol, kde předávali své zkušenosti mladým řečníkům profesionální lektoři. „Vše bylo v mimořádně přátelském duchu. Vzájemná soutěživost pak v celostátním kole vůbec nebyla," vzpomíná Vavrinec, který se letos dostal také do mezinárodního kola. Tam získal třetí místo.Student boskovického gymnázia Matěj Vavrinec zaujal v řečnických soutěžích. Dokonce i v mezinárodním kole.

Velkým nepřítelem řečníků je často tréma. „Stres před vystoupením mě nebavil, ale měl jsem ho naštěstí jenom tak pět minut před výstupem, jinak jsem to bral chladně. Před publikem jsem už trému neměl. Líbila se mi ta představa, že si z něj mohu udělat legraci. Publikum mě dobíjí energií a zklidňuje, snažím se s ním navázat kontakt," vysvětluje mladík svou strategii.

Komunikace ho zajímala vždy. „Odjakživa mě baví mluvit, prezentovat své názory před ostatními. Za výjimečného řečníka se určitě nepovažuji, ale vystupování před lidmi má něco do sebe," zamýšlí se Vavrinec, který má zkušenosti i s řečněním v cizích jazycích. Když pracoval jako průvodce v jeskyních v Moravském krasu, prováděl občas i v angličtině, němčině a francouzštině. Moderování by se obecně v životě věnovat nechtěl, ale v případě například školního koncertu mu to nedělá problém.

Nejdůležitější podle něj v řečnictví je, aby se sdělovaná informace podala intenzivní formou. „Myslím, že je lepší kratší, úderný a hutný projev než nějaké zbytečné plácání kolem," podotýká student, který by se jednou rád stal právníkem. „Na právech se řečnictví určitě hodí," říká s jistotou v hlase. K jeho zájmům patří lyžování, cyklistika, horská turistika a posilovna. Podle svých slov má slabost pro pěkné oblečení a auta. Do palety svých zálib řadí také vaření a cestování. „Od útlého věku se zabývám tím, jak vydělávat peníze, chtěl bych se mít v životě dobře. Můj největší sen určitě není skromný. Nechci žít, ale chci dobře žít," uzavírá.

MARIE TOMISOVÁ