Předchozí díly seriálu Pověsti Blanenska naleznete ZDE

Dva překupníci, jeden z Olešnice jménem Čápek, kterému neřekli jinak než Zajíček, a druhý Jahoda z Crhova, vykupovali plátno a vozili jej k prodeji nejčastěji do Brna a byla-li cena výhodnější, pak až do Vídně. Jednoho dne byli společně za obchodem v Brně, když se doslechli, že na druhý den bude na rynku popraven jistý kominík, rodem prý z Olešnice.

Rozhodli se tedy v Brně přenocovat, protože si nechtěli nechat popravu zločinného kominíka ujít, aby mohli tuto novinu zvěstovat doma. Na druhý den bylo na rynku obrovské srocení kolem šibenice a naši známí stáli přímo pod ní. Katovi pacholci vyvedli na popraviště odsouzeného, který propadl hrdlem. Do ticha, které nastalo, pronesl několik vět, kterým z přítomných mohli rozumět právě jen oni: „Na Hradisku u Olešnice pod břízou, na které vyryto kominické hřeblo, jest zakopán poklad. Já už jej nevykopu.“ To dořekl a přijal z rukou kata trest. Ještě než se dav rozešel, tlačí se jím, rukama ho rozráží překupník Čápek. Rychle do hostince a ani jej nenapadne čekat na druha, skočí na kozlík a hyjé. V Louce před večerem z koní se lije pot, tak tak, že nepadnou. U zbytků hradeb bývalého hradu je skupina břízek a na krajní z nich nalézá znamení. S výmluvou si vypůjčí v Louce motyku a lopatu. Nad ránem jede naložený vůz souseda Čápka k Olešnici, přestože by měl jet vlastně s prázdnou. Nikdo netuší, jak dobře odsouzenec poradil.

Vlastně někdo ano, přece crhovský soused Jahoda. Přijel druhý den a na Hradisku našel jen vykopanou díru. Protože však už byl zářivý den a měl mnohem více času hledat, našel ještě nejeden zlatý peníz.

Zkažený Čapkův syn

Co to však bylo proti bohatství Čápka. Rázem se z něho stal nejbohatší člověk v Olešnici. Dobře se jeho rodině dařilo, jeho synek však byl zhýčkaný a penězi zkažený. Neměl kamarádů, „přátelství“ vrstevníků si kupoval. Byl dokonce tak rozmařilý, že když jeho vrstevníci házeli na louckém rybníce kamením žabky, neváhal a házel žabky mincemi. Takto i vyrostl. Když se jeho otec rozloučil se světem a mladý Jan Nepomuk zůstal na světě sám s bohatstvím, pokračoval v rozmařilém životě.

S kamarády z mokré čtvrti si vyhazoval z kopýtka, hrál hazard, nechával se vozit za zábavou do Brna. Hospodářství šlo od desíti k pěti, a tak není divu, že za nějaký ten rok byl úplně na mizině. Všichni, kdo se vydávali za jeho přátele, byli pryč. Tak zůstal živ jenom díky dobrosrdečnosti jiných. Stal se z něho tulák, chodil v rozedrané pytlovině a snad jediné, co mu zbylo z předchozího života bylo, že nikdy řádně nepracoval. Říkalo se mu – Mukýn Zajíčků.

Říká se, že poslední roky života strávil v olešnickém chudobinci a zemřel na mezi, když ho z Olešnice vyvedly jeho nepokojné nohy. Snad někde hledal zase nějaký poklad.

ZDENĚK PEŠA
JOSEF VIŠINKA