Studentku třetího ročníku boskovického gymnázia kreslení baví od malička. „Moc ráda jsem kreslila už v mateřské škole, tak mě rodiče ve druhé třídě přihlásili do výtvarného kroužku v boskovické základní umělecké škole. Tam jsem chodila až do deváté třídy. Kroužek mi určitě hodně dal, spoustu věcí jsem se v něm naučila," hodnotí dívka.

Dnes si kreslí sama doma, a to skoro každý den. „I když se musím učit, určitě alespoň třikrát týdně si najdu čas i na kreslení," přibližuje Lucie svého koníčka. Při tvorbě obrázků nejradši používá tužku, uhel, olejové barvy a pastelky. Spíš než abstraktní tvorba ji baví kreslit něco skutečného – hlavně zvířata a krajiny. „Někdy i chodím ven a kreslím to, co vidím. Mám svůj styl, příliš se nenechávám ovlivnit někým jiným," říká nadějná výtvarnice.

Jemný pastel

Zvířata na některých jejích obrázcích vypadají jako živá, je na nich propracovaný každý detail včetně jednotlivých chloupků. Možná i to byl důvod, proč vyhrála celostátní soutěž, která byla součástí podzimního festivalu Jičín – město pohádky. Její pastel mezi více než patnácti stovkami dalších prací pořadatele zaujal svou jemností a zvláště se líbil herci Jiřímu Lábusovi, který předával ceny. „Nikdy mě nenapadlo hlásit se do nějakých větších soutěží, i když jsem vyhrála třeba výtvarnou část přehlídky studentské tvořivosti Salon u nás ve škole. O této mi řekl pan profesor z gymnázia Jiří Šmerda, tak jsem to zkusila. Už dlouho jsem měla chuť nakreslit si žirafu. Práce na obrázku mi zabrala asi deset hodin, dělala jsem na něm několik dní. Vůbec jsem nečekala, že bych mohla vyhrát, byl to moc hezký pocit," popisuje gymnazistka.

Vítězství ji tak motivovalo, že další svoje dílo poslala do soutěže, kterou pořádala boskovická čokoládovna. Tentokrát nakreslila kočku. „Vybrali mě a už asi dva měsíce můj obrázek visí v prostorách čokoládovny," má radost Lucie.

Ta ráda chodí na výstavy, ale žádného oblíbeného autora nemá. „Líbí se mi různé věci, i abstraktní. Sama ale raději kreslím takové obrázky, ze kterých je na první pohled poznat, co na nich je," usmívá se.

Obrázky jako dárky

V rodině se nikdo výtvarnému umění nevěnuje, ale rodiče ji v jejím koníčku podporují. Postupně si tak mohla pořídit i dražší barvy a další věci potřebné k malování a kreslení. „Když se chci zlepšovat, bez lepších barev to nejde. Je mezi nimi velký rozdíl," vysvětluje Lucie. Doma na stěnách visí řada jejích děl, maluje i nástěnné malby přímo na zeď. Obrázky dává také jako dárky. Například babičce k nedávným sedmdesátým narozeninám věnovala nakreslené slunečnice ve váze.

Dívka nyní plánuje, jak se dále výtvarně zdokonalovat. „Na gymnáziu jsme bohužel měli výtvarnou výchovu jen v prvním a ve druhém ročníku. Uvažuji o tom, že bych po maturitě šla nějakou výtvarnou školu studovat. Možná bych pak mohla mít i nějaké vlastní výstavy. Ale hodně mě baví i biologie, tak uvidíme, jak to dopadne," dodává.