Jakmile začal Vojtěch navštěvovat Základní uměleckou školu Blansko, čekala jej obvyklá obecná průprava. „Spočívala v základech výtvarného umění, tance i hudby. K té mě to táhlo nejvíce. Když jsem se rozhodoval pro specializaci, preferoval jsem klávesy. To se ale otci moc nelíbilo. Nakonec mě i sestru přesvědčil o kouzlu akordeonu. Dnes mu dávám za pravdu," přibližuje své hudební začátky mladík.

Jeho sestra postupem času přešla k jiným nástrojům, on zůstal věrný tahací harmonice. „Příští rok mě čeká absolutorium. Budu mít za sebou dvanáct let studia jejích možností. Zpočátku jsem cvičil půl hodiny denně. Postupem času i čtyři hodiny, kvůli soutěžím. Dnes jsem rád za polovinu tohoto času, ale bez pravidelného zkoušení to nejde," nepochybuje Vojtěch.

Stále je co zlepšovat. „Každý hráč dělá chyby. Dnes už nedělám takové pokroky jako dřív, ale to je běžné. Velké skoky nahrazuje vychytávání drobných nedostatků," říká hoch.

Jeden z nejlepších

Učitelka Jitka Langrová považuje Vojtěcha za velmi ambiciózního muzikanta. „Loni získal třetí místo v krajské soutěži akordeonistů. Jelikož na jižní Moravě žijí ti nejlepší hráči na tento nástroj, dá se říct, že je třetím nejlepším v republice. Byl to od něj precizní výkon. V podobných soutěžích nejde o pořadí. Porota klade důraz na splnění úkolů potřebných pro konkrétní umístění. Takže se klidně může stát, že první místo neobsadí nikdo," vysvětluje učitelka.

Akordeon není pouze nástrojem na klasické koncertování. „To mě sice baví nejvíc, ale hrávám i na různých kulturních akcích, pod vánočními stromy nebo ve sklípcích. Ačkoli má nástroj kolem sedmnácti kilo, brával jsem jej s sebou i na letní tábory a hrál u ohně," vzpomíná student blanenského gymnázia.

Podle Langrové zažívá akordeon na Blanensku renesanci. „Vyučuji jej já a kolegyně Jana Pernicová. Obě máme kapacitu tříd naplněnou. Jde o třicet žáků. Přitom třeba v Hodoníně na něj hrají pouze čtyři mladí muzikanti. Jedná se částečně o důsledek naší snahy akordeon propagovat. Jezdíme s ním na velké množství akcí a lidem se líbí," pochvaluje si.

Vojtěch si nedávno koupil zánovní akordeon za pětatřicet tisíc korun. „Nový by stál dvakrát tolik. Ale dají se koupit profesionální nástroje několikanásobně dražší. Klidně v řádu statisíců," vypočítává nadaný muzikant, podle kterého akordeony nejlepší kvality vyrábějí Němci a Italové.

Za rok maturantem

Příští rok jej čeká maturita. „Hraní chci zůstat věrný, i když na něj asi nebudu mít tolik času jako doposud. Po dohodě s otcem i učiteli se chci na vysoké škole věnovat něčemu jinému. Konkrétně strojírenství v Brně," má jasno Vojtěch.

Ví, že hrou na akordeon by se živil těžce. „Navíc mě strojírenství hodně baví. Sám si doma zkouším sestrojovat různé projekty. Rád bych byl třeba konstruktérem v nějaké společnosti," prozrazuje manuálně zručný student.

Zvolí tak jinou cestu než většina jeho spolužáků, kteří chtějí uspět v sociálních oborech nebo medicíně. „Při rozhodování mi dělalo problémy to, že mám velké množství koníčků. Rád se starám o zahradu a v poslední době vařím. Baví mě především cukrářství, při kterém si upravuji recepty z kuchařek. Ale už jsem vyzkoušel i pletení nebo háčkování," směje se hoch z Těchova.

Aby přišel na činnost, která jej nebaví, musí chvíli přemýšlet. „Napadá mě snad jedině sport. V tom se moc kovaný necítím. Ani u televize a počítače moc času netrávím. A když, tak sledováním dokumentů nebo technickým kreslením," konstatuje Vojtěch.