První kroky směřují do míst, kde to vše začalo. Vcházíme na západní stranu na Staré Blansko. Na úpatí hořického kopce, na skalnatém výběžku (dříve pravděpodobně významné pohanské místo) stojí kostel svatého Martina. Po starodávném širokém schodišti stoupáme před hlavní vchod. Kostel svatého Martina je nejstarším památkovým objektem v Blansku.

První zmínka o něm pochází z roku 1136, kdy se olomoucký biskup Jindřich Zdík rozhodl postavit v Blansku na statku olomouckého biskupství kostel. Začátek stavby byl datován léty 1136–1140. Stál na místě dnešního kostela, byl však ze dřeva, bez věže, obehnán kamennou zdí. Z historických pramenů je potvrzeno, že blanenský kostel se v šestnáctém století stal náboženským centrem celého blanenského panství.

V roce 1672 byla vybudována kamenná věž, která se v barokní podobě dochovala do dnešních dnů. V letech 1707–1710 byl kostel opraven a rozšířen vybudováním nového kněžiště s oratořemi nákladem Zuzany Gellhornové z Orlíku a jejich synů. Poslední velká přestavba kostela se uskutečnila v roce 1793, kdy blanenský mlynář Václav Matuška dal přestavět část kostelní lodi a celé kněžiště. V této době dostal kostel dnešní podobu.

Jde o jednolodní, orientovanou obdélníkovou stavbu s půlkruhovým závěrem kněžiště a představenou čtyřbokou věží v západním průčelí. Vzácnou památkou zvonařského umění je ve věži kostela starobylý zvon Poledník, jehož vznik lze zařadit na počátek třináctého století. Další zvony ve věži kostela jsou zvon panny Marie a zvon svatého Martina. V kryptě kostela jsou hroby šlechtických rodů Rožmitálů a Gellhornů. Vzácným unikátem je v poslední době (při opravě omítky) objevená románsko-
-gotická plastika (pravděpodobně zobrazuje svatého Martina).

Vyjdeme z kostela a po levé straně je pamětní deska ženy, která se mohla stát anglickou královnou. Deska je dnes součástí nově zbudovaného památníku a rozária. Karolina Charlotta Dorothea Meineke, rozená von Linsingen (1768–1815), byla hannoverská šlechtična, první manželka anglického krále Viléma IV. Narodila se v Hildesheimu v rodině generála Johanna von Lisingen.

Tajná svatba

V roce 1790 se seznámila v Hannoveru s princem Vilémem, vévodou z Clarence, synem anglického krále Jiřího III. V srpnu 1791 se Karolina za prince Viléma, vládnoucího později v letech 1830–1837 jako Vilém IV., tajně provdala. Když po čase vyšla pravda o tajném a nerovném sňatku najevo, vypukl skandál. Konvence společnosti byly pro vztah nepřekonatelné. Královská rodina, především královna Charlotta Sofie, odmítla Karolinu přijmout, a proto došlo v roce 1792 k rozvodu manželů, ačkoliv Karolina již byla těhotná.

V listopadu 1792 údajně potratila, ve skutečnosti jí však bylo zamlčeno, že dítě (chlapec) předčasný porod přežilo a bylo dáno pod jménem Hans Georg Meyer na vychování do bohaté židovské rodiny. Karolina vážně onemocněla. Upadla do takového stavu, kdy ji zkušení lékaři považovali za mrtvou, pouze dr. Adolf Meineke hypotéze o smrti nevěřil a nesvolil k jejímu pohřbení. Po několika dnech se Karolina skutečně probrala. Adolf Meineke si ji získal a ona se za něj provdala. Oba pak odešli nejprve do Berlína a posléze do Blanska, kde Meineke přijal místo vrchního důlního rady v podnicích starohraběte Hugo Františka Salma.

Karolina žila s manželem a dcerou Henrietrou na blanenském zámku, kde také vznikly její literárně zajímavé dopisy, kde popsala svůj osud. Rodina z Blanska odešla, ale Karolina se sem často vracela na návštěvu k dceři, provdané za správce blanenských železáren Karla Teubnera. Při jedné z těchto návštěv zde Karolina Meineke 31. ledna 1815 ve svých šestačtyřiceti letech zemřela a byla pochována v Blansku na hřbitově u kostela svatého Martina (hrob se nezachoval).

Příště: Bakešův rodný dům, kašna na Starém Blansku, blanenská fara, blanenský kříž

PAVEL SVOBODA