„První okrasné dřeviny v původní zahradě vysadil Ladislav Vlk po válce. Za minulého režimu ho ovšem zavřeli a ven z vězení se dostal až v šedesátém roce na amnestii,“ začíná vyprávět Josef Janků.

Když se Ladislav Vlk vrátil, koupil hájovnu a malou zahradu od původních majitelů a začal postupně budovat sbírkovou zahradu. „Už v té době patřil ke špičce odborníků v republice. Sbírkovou zahradu navštěvovalo mnoho profesionálů i laiků,“ říká Janků, který se s Vlkem pustil do spolupráce v polovině sedmdesátých let. Do dnešní Šmelcovny přišel pracovat v roce třiaosmdesát.

Věhlas zahrady

V té době už byla půlhektarová zahrada vyhlášená. „Měli jsme odbornou klientelu. Zahrada byla osázená okrasnými dřevinami a horní část tvořil ovocný sad. Ten jsem potom zrušil a spodní zahradu rozšířil,“ říká Janků. Ladislav Vlk zanedlouho zemřel a Josef Janků na Šmelcovně pracoval sám. Pozemky od města a sousedů koupil na konci devadesátých let.

Celá lokalita, na které se současná zahrada nachází, patří mezi významné krajinné prvky. „Vyhlásili ji tak především proto, že chtěli poukázat na dřívější způsoby terasování a obdělávání svažitých pozemků. Další vzácností je velký výskyt rostlin zvaných ocúny,“ vysvětluje Janků, který spolu s koupí dostal i břemeno obnovit část historického ovocného sadu.

V současnosti se tedy arboretum dělí na dvě části, ovocnou a okrasnou. „V sadě pěstujeme jádrové, peckové i bobulové ovoce, doplněné o okrajové druhy, jako jsou kanadské borůvky, kustovnice nebo muchovník. Vysázené máme i spoustu rezistentních odrůd jabloní a švestek,“ popisuje Janků s tím, že v zahradě nechybí ani myrobalán, z kterého v palírně vzniká vynikající kořalka. Ze slovního spojení myrobalán na Šmelcovně odvodili i její název. Myrošmel.

V okrasné části Janků vysadil listnaté i jehličnaté stromy a keře, popínavé rostliny i okrasné trávy, cibuloviny a trvalky. „Stálé výsadby v zemi jsou dělané jako ukázka pro návštěvníky. Máme tu přes sto záhonů, zájemci si je okouknou a pak můžou nakoupit u nás v prodejně,“ říká Janků.

V arboretu lidé chodí po vyznačených stezkách. Jedna z nich je například ta, která popisuje evropské stromy, jako je bříza nebo habr. „Připravili jsme ji hlavně pro žáky a učitele. Mnohdy děti ani nevědí, jak vlastně habr vypadá,“ podotýká Janků. Samostatnou stezku tvoří i pohádkové figurky výtvarnice Vítězslavy Klimtové a miniaturní zoologická zahrada. „Jmenuje se Dvorek naší babičky a chováme v ní zakrslé druhy hospodářských zvířat, třeba králíky, kozy, ovce, holuby nebo slepice. Například zde máme zakrslé kozy girgentánské pocházející ze Sicílie. Plemeno bylo téměř na vyhynutí. V současnosti čekáme, jestli budou mít mladé,“ říká Janků.

Přes zimu uzavřené

Když majitel před více jak deseti lety zahradu kupoval, čekalo jeho i zaměstnance spousta práce. „Pozemky byly téměř čtyřicet let neobdělávané, opravdu v hrozném stavu,“ popisuje Janků. K zahradě před pěti lety přikoupil i kus lesa. Ten však zatím není součástí stezek.

Na Šmelcovně pracuje v současnosti sedm zaměstnanců. Tři prodávají v obchodě a další čtyři spolu s majitelem obstarávají zahradu včetně výroby okrasných dřevin. Teď přes zimu však arboretum i prodejnu uzavřou. Znovu se návštěvníkům otevře až v polovině března.

Janků přiznává, že má s arboretem spoustu práce a starostí. „Můj sen je, abychom jednou propojili správní budovu se zahradou visutou lávkou. To je však v současnosti nereálné,“ dodává majitel.

ŽANETA ONDROUŠKOVÁ