Předchozí díly seriálu Tipy na nevšední výlety najdete ZDE

Zájem o bývalé šlechtické sídlo je veliký, ale návštěvníci zámku často přehlédnou, že zajímavý není jen vnitřek zámku, ale i jeho blízké okolí. Bez průvodce si mohou sami projít například volně přístupnou zámeckou zahradu, oboru, střelnici nebo historický psí hřbitov, památku evropského významu.

„Hřbitov založil v roce 1890 tehdejší majitel zámku svobodný pán Honrichs, který kunštátské panství vlastnil od roku 1861 do roku 1901. Nejstarší náhrobek je stejně starý jako samotný hřbitov a kromě data je na něm vyryté jméno Lux. Podle historických fotografií, které máme na zámku uložené, víme, že to byl jezevčík,“ řekl kastelán Radim Štěpán a dodal, že se jednalo o domácího mazlíčka tehdejšího vlastníka. Na hřbitově totiž byli pochováváni výhradně psi majitelů zámku.

V době, kdy psí hřbitov vznikal, se nejednalo o žádnou raritu. Evropě vládnul romantismus a zakládání hřbitovů, kde by mohli spočinout domácí mazlíčci, v té době patřilo ke šlechtické módě. Drtivá většina těchto míst ale postupně zanikla. Z kunštátského hřbitova, který se zachoval v původní podobě, se stal unikát evropského významu.

Psí hřbitov v Kunštátě.

„Na hřbitově je celkem šestnáct náhrobků, jméno a letopočet si ale můžeme přečíst pouze na dvanácti z nich. Mramorové a pískovcové náhrobky snášely počasí poměrně dobře, ale zbývající čtyři, na které byla použita opuka, jsou na tom podstatně hůř. Jména pod nimi pochovaných psů už se nikdy nedozvíme,“ doplnil Štěpán.

Většina čitelných nápisů se skládá z letopočtu a jména psa, které je většinou německé. Jedinou výjimkou je náhrobek označený českým jménem Žolička a rokem 1921.

Hřbitov, který se rozkládá před branou kunštátského zámku a je volně přístupný, se musí pravidelně udržovat. „I tak se ale jeho stav bohužel zhoršuje, takže počítáme s tím, že do pěti let budeme muset pozvat restaurátory. Jednotlivé náhrobky bude třeba nějak zpevnit. Přece se o takový unikát nenecháme připravit počasím,“ uzavřel kastelán.

Vážení čtenáři, seriál Tipy na nevšední výlety najdete v tištěné podobě také každý čtvrtek v Blanenském deníku.

ONDŘEJ BACÍK