Třiadvacetiletému fotbalistovi, kterému spoluhráči říkají Koudy, je věnovaný další díl seriálu Blanenského deníku Rovnost Mladé talenty. Koudelka s kopanou začínal ve čtyřech letech v boskovické přípravce. „Táta i děda hrávali fotbal, takže volba byla jasná. Začínal jsem v Boskovicích, kde jsme tehdy bydleli a zůstal jsem tam i poté, co jsme se přestěhovali do Suchého. Trenéři mě stavěli buď do útoku, nebo pod hrot. Šlo mi to i na okraji zálohy," vzpomíná na své začátky.

Už od žáků střílel do branek soupeřů spoustu gólů. Proto si ho v patnácti vytáhla ligová Sigma Olomouc do dorostu. Na Hané strávil Koudelka tři roky. Pak byl na další štaci v ligové juniorce v Jihlavě. „Na tři roky v Olomouci vzpomínám strašně rád. Přece jen mít šanci trénovat a hrát v ligovém profesionálním klubu je úplně něco jiného, než na co jsem byl zvyklý v Boskovicích. Na Jihlavu mám také hezké vzpomínky. Jenom mi to tam tolik nepadalo," dodává mladík.

Při ročním angažmá se mihl mezi muži v třetiligové Líšni a ve stejné soutěži nastupoval i za Zábřeh. Po letech oblékl i dres Boskovic. V divizi střílel góly za Blansko. Pak přišla nabídka třetiligového Prostějova, kde se ofenzivní záložník prodral do základní sestavy.

Bronz z mistrovství

Jeho fotbalovou kariéru před časem přibrzdily zdravotní problémy. „Vážná zranění se mi dosud vyhýbala. Jednou jsem měl zlomenou ruku. Ale před časem mi doktoři zjistili cukrovku. Nějaký čas jsem musel fotbal oželet. Ale už se to srovnalo a naučil jsem se s tím žít. Musím si hlídat životosprávu, pravidelně jíst a tak. Zatím mě to ale nijak zásadně nelimituje," říká otevřeně Koudelka.

Za největší sportovní úspěchy považuje bronzovou medaili z mistrovství Evropy v malé kopané, které se odehrálo loni v Černé Hoře. A také páté místo na nedávném světovém šampionátu v zámoří. „Já mezi velkým a malým fotbalem moc rozdíly nedělám. Pro mě je to fotbal jako fotbal. Vážím si toho, že jsem se dostal do reprezentace a že jsme udělali takové výsledky. Pro mě je to zatím vrchol. Mistrovství světa v Americe bylo pro nás s ohledem na odlišná pravidla na hřišti velkou neznámou. Ale ostudu jsme rozhodně neudělali," má jasno Koudelka.

Jeho snem je hrát ve vyšší soutěži, zahraniční angažmá si podle svých slov zatím nehledá. „Samozřejmě bych mohl jít do nižší soutěže do Rakouska za celkem slušné peníze. Jenže odsud se pak už dost těžko vrací zpět. V Prostějově jsem spokojený. Hlavně ať mi vydrží zdraví, forma a třeba se ještě prosadím výš. Živit se fotbalem je můj sen," hlásí rychlonohý štírek.

Co když mu jeho fotbalový sen o angažmá ve vyšší soutěži nevyjde? „Zatím to vážně neřeším. Vystudoval jsem sice obchodní akademii, ale že bych se živil třeba jako účetní? To si opravdu nedokážu představit. Doufám, že zůstanu u fotbalu," směje se.

Kromě fotbalu a malé kopané si rád zahraje i tenis nebo hokej s partou kamarádů ze Suchého. Jeho fotbalovými vzory jsou Tomáš Rosický a Cesc Fàbregas. „Oba jsou takoví menší a hubení jako já. Jejich styl se mi líbí. Pro mě jsou tito dva hráči na trávníku jedničky," uzavírá Koudelka.