Tyto údaje ohledně výměny farských polí na výstavbu Klepáčovské ulice uvádí Josef Čech v knize Dějiny města Blanska, vydané v roce 1905 u příležitosti povýšení Blanska na město.

Na Klepáčovské ulici stála kolonie dělnických domků železáren. Dnes je posledním dochovaným dělnickým domkem z konce devatenáctého století dům na Žižkově ulici č. 226/3.

Vraťme se však k roku 1866, kdy došlo k zajímavému, ovšem zamítnutému pokusu revolty obyvatel Klepáčovské ulice vůči obecní správě v Blansku. Tato ulice chtěla vytvořit svoji samostatnou obec. V petici se žadatelé opírají o zajímavý důvod. Počet obyvatel Klepáčovské ulice tehdy totiž téměř převyšoval počet obyvatel městečka Blanska. Dále se obyvatelé oháněli „že skoro čtvrt hodiny od pravého městečka ulice Klepáčovská vzdálena jest" a v obci nejsou zastoupeni ani jedním radním.

Starosta jmenoval tři členy k vyšetření okolností a podání zprávy. Spor skončil zřejmě smírem, po volbách v roce 1867 nacházíme mezi členy nového výboru jednoho občana z Klepáčovské u­lice.

Procházíme-li nyní dále Žižkovou ulicí směrem k hotelu Probe Blansko, po pravé straně na domě č. 202/3 je pamětní deska Rudolfa Toufara s krátkým, ale výstižným nápisem: „Zde se narodil 11. 11. 1907 Ruda Toufar. Sokol, šermíř, zpěvák, který skončil svůj život uštván gestapem 6. 2. 1940. Svému členu pěvecký sbor."

Další pozoruhodností této ulice je pamětní kámen dokumentující osvobození Blanska a setkání prvních osvoboditelů s občany města. Jedná se o kámen umístěný na ulici Žižkově u domu č. 1830/19. Z Blanska ustupovaly německé jednotky v noci z 8. na 9. května 1945. Poslední oddíly pěchoty opustily Blansko 9. května kolem sedmé hodiny ranní.

Blansko bylo osvobozeno 9. května 1945. První jednotky osvoboditelů vstoupily do města po jedenácté hodině dopoledne ve směru od Jedovnic. Město bylo osvobozeno vojáky 232. sumsko-kyjevské střelecké divize 51. sboru a příslušníky sboru 4. rumunské armády.

Literatura: J. Pilnáček: Paměti města Blanska a okolních hradů, M. Kreps: Dějiny strojíren ČKD Blansko I. do roku 1897, J. Čech: Dějiny města Blanska; V. Polák: Čtení o Blansku 1848 – 1945, J. Formánek: Květen 1945 na Blanensku, Kol. autorů: Pomníky, bysty a pamětní desky dělnického revolučního hnutí v okrese Blansko

Příště: Klamova huť Blansko

Co možná nevíte

- koncem třicátých let 18. století bylo v Blansku 157 domů a 1 291 obyvatel, Klepáčovská ulice měla 64 domů a 452 obyvatel a v Klepačově bylo 78 domů a 464 obyvatel 

- Blansko neleželo na hlavní dopravní tepně první poloviny 19. století, na tzv. Císařské silnici spojující Černou Horu přes Lipůvku a Řečkovice s Brnem, velký význam a zejména možnost rychlejší dopravy průmyslových výrobků na trhy mělo vybudování železnice, ta se otevřela 1. ledna 1849

- na žádost majitele železáren a darování stavebního pozemku (knížete Huga Karla Eduarda ze Salmu) byla provedena změna umístění nádraží (dnes Blansko-Macocha) blíž k železárnám

- posledním blanenským rychtářem byl Karel Fentler, po zrušení roboty si zvolili obyvatelé v roce 1849 prvního starostu, jímž se stal Antonín Matuška

- v roce 1940 pozatýkalo v Blansku gestapo třináct lidí

- v roce 1940 byly zrušeny svátky Petra a Pavla, Cyrila a Metoděje a Jana Husa

úryvek z petice adresované 7. 10. 1866 c.k. okresnímu úřadu

„Osadníci a obyvatelé žádají o samostatnou obec pod jménem Klepáčovská ulice, své představenstvo voliti a ty k tomu patřící povinnostní užitky a škody sami pro sebe nésti, tak abychom od správy obecné městečka Blanska odděleni a tak na každý způsob k úlevě městečka vesměs k prospěchu sloužiti mohli."

úryvek z petice adresované 7. 10. 1866 c.k. okresnímu úřadu

Pavel Svoboda