Dominik pochází z muzikantské rodiny. „Prvním impulsem k tomu, abych začal hrát na bubny, byla návštěva koncertu kapely Rosomák Olympic Revival, kde hrál můj otec nebo budoucí učitel Jiří Boreš. Bicí mě uchvátily. Sám na ně hraji asi od devíti let. U každého je to trochu jinak, ale než jsem je začal dostatečně ovládat já, trvalo to asi dva roky," přiznává.

Za výborného muzikanta se ani dnes, krátce před patnáctými narozeninami, nepovažuje. „Hráč na hudební nástroj se vždycky může zlepšovat. Ona i cesta od jednoho bubnu k jejich sestavě je docela složitá. Bubeníci mají docela speciální noty, ve kterých se pořádně orientují jen oni," usmívá se hoch, který se považuje za obyvatele Horní Lhoty více než Blanska.

Je členem několika místních kapel. „Bubnuji v Kaštáncích, HD Acoustic a zaskakuji i v pár dalších souborech. Teď se společně s kamarády například chystáme na vystoupení v Kyjově na soutěž jazzových kvartetů," vyjmenovává Dominik.

Na klavír by sice podle svých slov pár tónů zahrát dokázal, ale jinak jej jiné hudební nástroje příliš nelákají. Zato se svou hrou na bicí už oslavil i pár slušných úspěchů. „Nejvíce si asi vážím třetího místa na celorepublikové soutěži v Kladně. Nedávno jsme společně se dvěma kolegy uspěli na soutěži v Havířově. Byli jsme druzí," vypráví nadaný muzikant, mezi jehož oblíbené kapely patří kromě Olympicu třeba finští Nightwish.

Jestli se bicí souprava něčím oproti jiným hudebním nástrojům liší, pak svou objemností a do značné míry i hlasitostí. S tím je Dominik smířený. „Někomu vadí, že na koncertech jejich zvuk vystupuje příliš do popředí na úkor ostatních nástrojů. Ale bez nich se prostě rocková nebo jazzová hudba dělat nedá. Doma mám na zkoušení vyhrazený svůj pokoj. A jelikož kolem bydlí skoro samí členové naší rodiny, stížnosti na hluk řešit nemusím," je rád bubeník.Dominik Pernica je úspěšný hráč na bicí, ale rád se věnuje i zemědělství.

O svém nadání má trochu pochybnosti. A i kdyby mu náhodou přišla nabídka nějaké známější kapely z jiné části republiky, nejspíš by ji s díky odmítl. „Neustálé cestování by totiž znamenalo konec mé starosti o naše pozemky. A já se zemědělství vzdát nehodlám," má naprosto jasno hrdý obyvatel Horní Lhoty.

Práci na poli se věnuje odjakživa. „Přivedl mě k ní hlavně děda, který pochází ze zemědělské rodiny. Nikdy jsem to nebral jako povinnost, odjakživa mě podobná činnost hrozně baví. Pěstujeme brambory, obilí, česnek nebo okurky. Ničím se tak neodreaguji a neodpočinu si lépe než třeba při orbě," ví Dominik.

Největší dilema při rozhodování mezi oběma hlavními koníčky řešívá pravidelně o letních prázdninách. „To jsou samozřejmě žně, vyvrcholení naší celoroční práce. A někdy kolegům muzikantům jen těžko vysvětluji, že když s nimi někam odjedu hrát, úroda mi mezitím odumře," vysvětluje jeden ze zemědělců, kteří letos doufají v lepší počasí než loni, kdy trpěli velkým suchem.

Zatím si život jinde než na venkově představit nedokáže. „Podobný způsob života mi maximálně vyhovuje. Nechci být obklopený městským ruchem, to není nic pro mě. Do budoucna se sice může stát cokoli, ale Horní Lhotu bych případně opouštěl jen s těžkým srdcem," přiznává Dominik.

Sám o sobě hovoří jako o průměrném žákovi, ale přesto si nedávno podal přihlášku do Boskovic, kde chce studovat pedagogiku. „Hrozně mě baví dějepis a zeměpis. Ty se ani učit nemusím, vždycky si všechno zapamatuji na hodinách ve škole. Láká mě vědomosti předávat dál, na nějaké základní škole," dodává chlapec, který nerozumí lidem, kteří tráví většinu času u televize.