Již v mládí Hybeš organizoval na Vídeňsku a jižní Moravě dělnické hnutí a stávky textilních dělníků. Celý svůj život podřídil politické činnosti. V jejím závěru, zklamán vystupováním sociálně demokratických špiček a rozkolem ve straně, se otevřeně přihlásil k marxismu a komunistickým idejím. V praktickém životě však přispíval chudým většinou z vlastních prostředků. To vedlo i k rozpadu jeho manželství: Hybešova žena Mína byla majitelkou niťařského krámku a nedokázala se smířit s manželovou nezištnou (a někdy i naivní) dobročinností.

V období první světové války, proti které ostře vystupoval, pomohl Hybeš v nouzi mnoha dělnickým rodinám. Po válce se postaral o vyřízení penze desítkám válečných vdov. V roce 1907 byl spoluzakladatelem Spolku pro stavbu zdravých a laciných obydlí v Brně-Lískovci, který měl ohlas na celé Moravě. Také v Blansku se v letech 1909 až 1918 postavilo osmnáct dělnických domků na dnešní ulici Bezručově a Jiráskově.

Působení Josefa Hybeše na Blanensku mělo vliv na rozvoj revolučního dělnického hnutí a z jeho iniciativy byl ustaven v roce 1905 prozatímní výbor spolku Dělnický dům v Blansku. Spolek měl za úkol mimo jiné postavit budovu Dělnického domu v Blansku. Dělnický dům byl postaven a slavnostně otevřen 22. listopadu 1908.

Několik kroků od pomníku Josefa Hybeše se nachází jedna z dalších pozoruhodností města Blanska. Ježkův tovární vodojem. Po dokončení staveb téměř všech výrobních budov byla v letech 1910–1911 postavena na dnešní Svitavské ulici při vstupu do firmy K. & R. Ježek Blansko správní budova zvaná „hrad". Novou budovou napodobil Richard Ježek senior a stavitel Jaromír Roučka sněhobílou stavbu zámku Miramare v Terstském zálivu.

Je zajímavé, že ke stavbě vodárenské věže na dnešní Hybešově ulici došlo patrně dříve než ke stavbě „hradu". Zřejmě si chtěli Richard Ježek a jeho stavitel svůj velký záměr – stavbu „hradu" – ověřit v malém. Již 3. prosince 1909 se sešla komise kvůli povolení stavby vodárny firmy K. & R. Ježek. Zároveň byl zbudován podnikový vodovod s čerpací stanicí u řeky Svitavy (u dnešní prodejny Billa Blansko).

Tyto stavby neprováděl blanenský stavitel, ale obec města Blanska udělala dohodu s podnikatelem stavby vodovodu pro Brno. Stavba vodojemu byla dokončena v roce 1911 a předána do užívání. Dnes je v této pozoruhodné stavbě soukromá Galerie Ve Věži.

Literatura: M. Kreps: Dějiny strojíren ČKD Blansko II: do roku 1945, V. Polák: Čtení o Blansku 1848 – 1945, J. Bránský: Ježkové z Blanenska, internet

Příště: Klepáčovskou ulicí

Co možná nevíte

17. října 1905 se na blanenském náměstí konala mohutná demonstrace 4 000 pracujících, kteří vyslechli projev Josefa Hybeše, rezolutně požadujícího zrušení dosavadního volebního zákona

v roce 1907 byla délka pracovní doby blanenských strojíren a sléváren určena smlouvou na 54 hodin týdně bez jakýchkoliv přestávek, pracovalo se od pondělka do soboty, v sobotu bylo povoleno ukončit práci deset minut před 17 hodinou, kvůli vyčištění strojů, v těchto deseti minutách se prováděla týdenní výplata

v červenci 1907 bylo v Blansku provedeno propagační tělovýchovné vystoupení zakladatelů tělovýchovné jednoty (1905) z Brna-Juliánova, základnou pro rozvoj dalších tělovýchovných jednot v obcích Blanenska se stal Dělnický dům v Blansku

v červenci 1913 se na zahradě Dělnického domu v Blansku konalo za účasti několika set cvičenců veřejné vystoupení jako příprava na celostátní vystoupení DTJ v Praze„Dělnický dům v Blansku měl podle vlastních Hybešových slov být shromaždištěm k třídním poradám, vlastním útulkem k vzdělávacím poradám, vlastní dvoranou k proletářským slavnostem a ušlechtilým zábavám."

A. Šamla, Kronika Dělnického domu v Blansku

PAVEL SVOBODA