Muziku má Karel v krvi po svém tatínkovi Karlu Fleischlingerovi starším. „Hudba mě obklopuje už od narození. To tak asi bývá, když je tatínek profesionální hudebník," směje se sympatický klučina.

Na violoncello ho už od jeho pěti let učí hrát Stanislava Matušková, která je zároveň ředitelkou Základní umělecké školy v Boskovicích. „Myslím, že Karel má velký talent. V hodinách se ho snažím hlavně motivovat, spolupracovat s ním a pomáhat mu v pochopení problému. Společně pak hledáme, jak věci správně uchopit," vysvětluje Stanislava Matušková.

Violoncello si chlapec vybral na tatínkovo doporučení. „Kytara je pro malé děti hodně těžká a trvá dlouho, než začne opravdu znít. Housličky jsem zase neměl náladu poslouchat. Violoncello je tak příjemný kompromis. Navíc je opravdu krásné," usmívá se otec Karel Fleischlinger.

Že to byla správná volba a že malý Karel má pro tento nástroj nadání, potvrzuje i soutěž základních uměleckých škol, ve které před dvěma lety vyhrál okresní kolo. „Bylo to super! Každý je šťastný, když něco vyhraje. Navíc v krajském kole jsem se umístil na druhé příčce a ta první mi utekla jen o fous," vzpomíná Karel na své úspěchy.Chlapec začal hrát na violoncello v pěti letech.

Ve stopách svého otce, kytaristy hrajícího i na staré renesanční, barokní a romantické hudební nástroje, se tak vydal až v osmi letech. „Na kytaru hraji třetím rokem. Učí mě můj táta, on totiž učí kytaru v blanenské základní umělecké škole a na konzervatoři v Kroměříži. Ale je na mě hodně přísný," říká hoch.

Tatínek je zároveň i jeho velký hudební vzor. „Chodíme spolu na koncerty staré hudby. Rád mám ale i rock. Nejlepší je asi Peter Gabriel a kapela Midnight Oil je taky dobrá," nezapře se v chlapci mladá duše.

Karel na koncerty nechodí jenom poslouchat. Pravidelně při nich i účinkuje. „Hraji hlavně na školních vystoupeních, a když má koncert tatínek, tak na něm vystupuji jako host," popisuje malý muzikant.

Hudba ale není jediným Karlovým koníčkem. Kromě muziky má také další zájmy. Všestranný kluk miluje hory, kam v létě jezdí s rodiči za turistikou. „Zrovna vloni jsme zdolali nejvyšší horu Korsiky," je na sebe pyšný chlapec. Loni nadějný hudebník s rodiči zdolal nejvyšší horu Korsiky.

Na vysoké kopce nezanevře ani přes zimu, kdy zase rád lyžuje. Baví ho freerun a pravidelně chodí do gymnastiky. Jako školák pátého ročníku Základní školy Tomáše Garrigua Masaryka v Blansku tak má opravdu napilno. „Karel je normální kluk. Rád si hraje, běhá venku s kamarády, sportuje a hraje počítačové hry. Mám ale radost, že se věnuje hudbě. Trénuje ho to v sebekázni a odříkání," říká Karel Fleischlinger starší.

Příští rok se chlapec chce zúčastnit další soutěže základních uměleckých škol. Tentokrát nejen s violoncellem, ale i s kytarou.

GABRIELA CHLUPOVÁ