První dvojice byla z Olomouce. „Hřivnáče jsme si přivezli coby chovný pár. Na mláďata jsme ale čekali marně několik let. Bylo nám to divné, a tak když jsme zvířata jednoho dne kvůli čipování uspali, zkontrolovali jsme i jejich pohlaví. Místo páru jsme dostali dva psy," směje se tehdejší chovatel vlků Boris Skenderov.

Vlk hřivnatý
• Velikost: délka těla 1,25 metru, délka ocasu 0,35 metru
• Váha: 22 až 25 kilogramů
• Kde žije v přírodě: Jeho domovem je Jižní Amerika, zejména území Brazílie, Paraguaye, jižní Bolívie, jihovýchodního Peru a severní Argentiny. Žije převážně v křovinatých lesích a savanách s bažinatým povrchem.
• Čím se živí v přírodě: Loví velké hlodavce, ale také ptáky, plazy, obojživelníky a ryby. Nepohrdne hmyzem či plži, nevyhýbá se ani rostlinné dietě. Má rád ovoce nebo bobule, stravu si rád doplňuje fíky, cukrovou třtinou a takzvaným vlčím jablkem.
• Způsob života: Čilý je za soumraku a v noci. Samec se samicí vytvářejí monogamní pár a zůstávají spolu po celý život. Vlk hřivnatý je plachý, samotářský a žije v odlehlých oblastech. Samec a samice obývají společné teritorium, ale setkávají se jen v době páření. Vlk umí zabít malá domácí zvířata, proto bývá pronásledovaný jako škodná. Na druhé straně je však často chovaný jako domácí zvíře.
• Doba březosti: 63 dní
• Počet mláďat: 2 až 5
• Délka života: asi 16 let
• Stupeň ohrožení: zapsaný v Červené knize ohrožených druhů IUCN, v kategorii vulnerable, tedy vzácný
• Velikost populace: V rezervacích žije 400 až 600 posledních exemplářů.

Pohlaví u hřivnáčů běžným způsobem zjistit nelze. Samec i samice jsou stejně zarostlí a stejně se i chovají. „Například samec vůbec neznačkuje a při močení přidupává zrovna jako samice. O koho jde, lze spolehlivě odhalit jen u uspaných zvířat," potvrzuje zooložka Lenka Štursová.

Po nemile překvapivém zjištění se zoo obrátila na koordinátora chovu vlků hřivnatých se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem a ten jí doporučil fenku z britského Colchesteru. „Byl to náš první letecký transport zvířete," vzpomínají pamětníci. Podle nich v zoo slečnu jménem Baddy spojili se silnějším a dominantnějším ze dvou vlků, Tracym, zatímco ten druhý, Bad, musel na samotku.

Tracy si však s Baddy nekápli do noty a odchovy ani tentokrát nebyly. „Fenka Tracyho napadala, nesnášeli se," říká Skenderov. Disharmonické soužití páru skončilo úmrtím samce v roce 2008, stejně skončil o několik let dřív také izolovaný starý Bad.

Baddy zůstala sama do října dalšího roku. Tehdy se do zoo při transportu plameňáků z Hluboké nad Vltavou svezl z Plzně do Hodonína i osmiměsíční psí kluk jménem Fellini. V ubikaci hřivnáčů ale ani pak nezavládlo porozumění. „Bál jsem se, že Baddy bude opět agresivní. Bylo to ale naopak. Původně zakřiknutý Fellini znenadání ožil a vůči partnerce se začal chovat nesnášenlivě. Vlastně jí oplácel to, co ona dělala Tracymu. Předešlému páru jsem aspoň mohl dát misky s krmivem vedle sebe. Teď to nepřicházelo v úvahu," vzpomíná Skenderov.

Že se Fellini s Baddy k sobě nemají, se však tehdy spíše hodilo. Koordinátor totiž u zvířete zapsaného v Červené knize ohrožených zvířat povolil odchovy jen u několika párů. Hodonínský mezi nimi nebyl.

NAKONEC SE DOČKALI

„Důvodem byl fakt, že krevní linie našich psů byla v Evropě už hojně zastoupená. Proto jsme čekali, až Fellini dospěje, abychom fence nasadili antikoncepci," uvádí Štursová. To nakonec potřeba nebylo. Baddy se totiž zakrátko odebrala do zvířecího nebe.

Na podzim 2013 ji nahradila mladičká fenka Ola z polských Katovic. Po několikaměsíční izolaci, kdy se pár postupně sbližoval, byli jedinci bez problémů spojeni. „Občas sice po sobě vyjedou, ale jinak žijí v míru. Že by se však k sobě nějak zvlášť měli, to nepozoruji," řekl tehdy už zklamaně Skenderov.

O to příjemnější bylo časem zjištění, že se Ola s Fellinim páří. To už koordinátor odchovy Hodonínu povolil, a chovatelé začali s přípravami. „Samici jsme obohatili jídelníček a také upravili zázemí vlků tak, aby matka s mláďaty měla klid," popsala zooložka Štursová. Když se loni v únoru v ubikaci hřivnáčů objevila tři vlčata, v zahradě zavládla velká radost, hlavně ze dvou z nich. „Ta se měla čile k světu. Přibývala na váze a rodiče se o ně láskyplně starali. Jedno ale zaostávalo a jak to v přírodě chodí, rodiče se ho zbavili. Z oněch dvou holek však už za pár týdnů byly pěkné rošťačky," popisuje další z chovatelek vlků Vilma Görlichová.

Návštěvníci se ze Šantí a Mésue, jak malé vlčice pokřtili, těšili do listopadu. Pak kvůli nežádoucí plemenitbě musely obě pryč. Jedna do Belgie, druhá do Německa. „Byla to sympatická rodinka. Ráda jsem se u ní zastavila. Škoda, že ty malé uličnice už tady nejsou," lituje častá návštěvnice zoo Alena Pacíková.

Soutěžte
Chcete vyhrát jednoroční vstupenku do některé z jihomoravských zoo? Na dagmar.slagorova@denik.cz posílejte vaše nejpovedenější fotky se zvířaty z jihomoravských zoo. Redakční porota v září vybere deset nejlepších a čtenáři na webu rozhodnou o třech výhercích.

BOHUNA MIKULICOVÁ