Předchozí díly seriálu Znáte je z pódií najdete ZDE

Kromě country bálů, svateb a různých soukromých oslav si kapela občas zahraje i na plese. I tam ale zůstává věrná svým nejoblíbenějším interpretům.

„Corral má dlouhou historii, která sahá až do roku 1993, kdy kapela vznikla pod jménem Rozbřejsk. Po pětiletém působení se ale přejmenovala a její nový název jí zůstal dodnes. Hlavním důvodem pro přejmenování byly poměrně výrazné změny v sestavě, které přinesly také proměnu zvuku kapely. Tehdejší členové se totiž posunuli od moderního country směrem k bluegrassu,“ říká kapelník Jiří Skryja. On sám se ke skupině přidal jako sólový kytarista a nejmladší člen až v roce 2002. O dva roky později ale došlo k dalším rošádám v sestavě a po dohodě všech členů skupiny zvolili kapelníkem právě jeho. Kromě kytary se v posledních letech naučil hrát i na mandolínu, která se stala jedním z charakteris­tických nástrojů této blanenské kapely.

Bobek i Cash

Kromě Jiřího Skryji hraje v Corralu i jeho starší bratr Jan, jehož doménou jsou foukací harmoniky. Za bicími sedí Pavel Grim a na dobro válí Ivo Chalupa. Hynek Pavelka, služebně nejmladší člen kapely, se stará o doprovod na kytaru. „Kromě Hynka a bubeníka Pavla zpíváme úplně všichni. Zapomenout nesmíme ani na baskytaristu Jiřího Kadlece, který z nás má nejhlubší hlas. Díky jeho vizáži i podmanivému basu, kterým zpívá písničky Johnyho Cashe, si od nás na jedné ze zkoušek vysloužil interní přezdívku Johny Pleš,“ směje se Skryja a je vidět, že když mluví o stále dobré náladě, která prý v Corralu vládne, říká pravdu. Ke konfliktům ve skupině prý dochází málokdy, a když už, tak příčinou bývají pouze hudební neshody, které se hned vyřeší.

V současném repertoáru Corralu se nejčastěji objevují skladby Pavla Bobka, Michala Tučného a skupiny Druhá tráva, ze zahraničních interpretů pak především Johny Cash a Bob Dylan. „Anglickým textům se spíš vyhýbáme a nejradši zpíváme česky. Ani do vlastní tvorby se nehrneme; raději vezmeme skladbu od nějakého zahraničního interpreta a složíme k ní vlastní slova,“ říká Skryja.

Chlapská sestava

Ani jeden ze členů kapely nemá za sebou konzervatoř nebo jiné vyšší hudební vzdělání. Něco se naučili v základních uměleckých školách a pak pokračovali jako samouci a nadšenci. Jejich společný koníček je časem dovedl k sobě a teď je podle jejich slov pevně drží.

Šestičlenná kapela mezi sebou nemá žádnou ženu a prý jim to tak vyhovuje. „Určitou dobu jsme v kapele ženu měli a rozhodně nemůžu říct, že by to nějak skřípalo. Tak, jak hrajeme teď, nám to ale naprosto vyhovuje. Zpěvačku rozhodně hledat nebudeme,“ usmívá se kapelník a dodává, že partu mají opravdu skvělou. Kromě zkoušek, na které se snaží chodit alespoň jednou týdně, se často schází i v soukromí. Oficiální vystoupení před desítkami diváků jim totiž zdaleka nepřináší takové potěšení, jako když se sejdou u ohně nebo když večer vezmou svoje nástroje a vyrazí do hospůdky, kde baví sebe i ostatní až do rána.

Vážení čtenáři, seriál Znáte je z pódií najdete také v tištěné podobě každou druhou sobotu v Blanenském deníku Rovnost.

ONDŘEJ BACÍK