Rovněž první slovanské osídlení v této lokalitě kolem 6. století se vázalo na zpracování lehce tavitelných rud. Těžba a zpracování železné rudy byly od středověku úzce spjaty právě s Josefovským údolím, kterým protékal Křtinský potok, ale také s okolními vesnicemi Olomučany a Rudicí.

První hamr na zpracování železné rudy na blanenském panství založil jeho tehdejší majitel hrabě Gellhorn. Stál v údolí řeky Punkvy. Psal se rok 1698. Dřevěné uhlí, používané k tavbě železa, se pálilo v milířích v okolních lesích. Ruda se do hutě přivážela z nejbližšího okolí. Těžila se primitivním způsobem. Železné štoly nebyly příliš hluboké. V údolí řeky Punkvy se kromě železa vyráběly kolte, kovadliny, řetězy, skoby a různé nářadí. A také vojenská munice. Odlévaly se granáty a dělové koule.

Důležitým milníkem pro blanenské železárny byl rok 1766, kdy je koupil šlechtický rod Salmů-Reifferscheidtů, který rovněž vlastnil rájecké panství. O velký rozvoj tohoto podniku se zasloužil především Hugo František Salm. Blanenské strojírny expandovaly a rozrostly se o řadu budov. Postavila se válcovna, slévárna, modelárna, kuplovací pec a další. Do provozu se dostaly destilační uhelné pece, další hamry a také papírna. V majetku Salmů byla tehdy i Hugova huť v Jedovnicích a strojírny v Brně a Doubravici.

O rozvoj výroby v blanenských železárnách a strojírnách se zasadil také Karel Reichenbach, jenž byl ředitelem Salmových průmyslových podniků. V té době byly blanenské strojírny známým výrobcem užitkové i umělecké litiny s odbytem po celém Rakousku-Uhersku.

V roce 1896 však Salmové blanenské železárny prodali. Novým majitelem se stala Akciová společnost pro stavbu strojů Breitfeld-Daněk. Ta postavila v areálu továrny další strojírenské a slévárenské provozy.

V roce 1927 se blanenský závod stal po fúzi součástí akciového koncernu Českomoravská-Kolben-Daněk. V podniku se začaly ve velkém vyrábět mlýnské, vodní, potravinářské a dřevoobráběcí stroje. V období druhé světové války rozjeli v blanenské továrně nacisté válečnou výrobu. Po osvobození se z podniku expedovaly především odpadové trouby, tvarovky a kanalizační litina.

Turbíny do světa

Pět let po druhé světové válce vzniká samostatný národní podnik ČKD Blansko. Postupně se začaly stavět nové výrobní haly a rozšiřovat strojírenské a metalurgické provozy. Pokračovalo se s výrobou litiny, včetně umělecké. Vedení podniku se zaměřilo na výrobu turbín do vodních elektráren, obráběcích strojů a strojírenské metalurgie. Zejména výroba vodních turbín blanenskou továrnu proslavila po celém světě.

Její věhlas však v devadesátých letech minulého století postupně povadl. Podnik stagnoval, vyklidil své pozice na trzích a začal propouštět zaměstnance. V roce 1991 byla založena akciová společnost ČKD Blansko, a. s. Jednotlivé provozy strojírenského gigantu byly postupně privatizovány a strojírenská výroba se rozdrobila mezi několik dalších společností.

Na přelomu nového tisíciletí, v roce 2001, byla založena společnost ČKD Blansko Strojírny, a. s., která byla novodobým pokračovatelem dlouholeté tradice blanenských strojíren a železáren v údolí řeky Punkvy.

O šest let později vzniká společnost ČKD Blansko Holding, a.s., která sdružuje divize Hydro, Karusely, Wind a výrobní divizi Strojírny. V březnu loňského roku pak společnost ČKD Holding kupuje od skupiny J&T jeden z předních ruských průmyslových podniků Ťažmaš.

Další díly seriálu Tradiční podniky Blanenska najdete ZDE