Blanenská umělecká litina se v 19. století proslavila nejen v habsburské říši, ale okouzlila celý svět. Blanenská značka byla v tomto odvětví zárukou vynikající kvality.

Blanenské železárny byly v té době zároveň největším výrobcem umělecké litiny v celé střední Evropě. Konkurovat jim mohly snad pouze železárny v polských Gliwicích. Vznik blanenských železáren se datuje do roku 1698, kdy hrabata z Gellhornu postavila na říčce Punkvě tavicí huť se železným hamrem.

Velkým mezníkem v historii blanenských železáren byl rok 1806. Tehdy správu železáren převzal starohrabě Hugo František Salm-Reifferscheidt (1776–1836), který byl průkopníkem blanenské umělecké litiny.

V prvním dílu nového seriálu Po stopách blanenské litiny si představíme slavnou litinovou plastiku z blanenské produkce. A tou je Venuše Medicejská. Mramorová socha Venuše Medicejské pochází z prvního století před Kristem a zobrazuje řeckou bohyni Afroditu. Pravděpodobně je to kopie Práxitelovy Afrodity (Venuše) z Knidu. Venuše Medicejská jemně zakrývá svoji nahotu a je zachycena spolu s malým Erótem a delfínem. Nyní se originál sochy nachází v Galerii degli Uffizi v italské Florencii.

Venuše dlouhou dobu patřila do papežské sbírky umění v Římě a v roce 1677 se dostala do výše zmiňované Florencie, ve které vládli Medicejové, velkovévodové toskánští. Odtud pramení také název sochy. V neoklasicistním období byla socha považována za symbol krásy. Byla dokonce tak obdivována Napoleonem, který ji neváhal po dobytí Itálie spolu s dalšími uměleckými předměty převézt v roce 1803 do Paříže. Teprve po Napoleonově pádu v roce 1815 se Venuše Medicejská dostala zpět do Florencie.

Dvousetkilová socha

Hugo František Salm-Reifferscheidt byl velikým znalcem a mecenášem umění. Jeho záliba v antice byla všeobecně známa. V roce 1817, jen pár let poté co se socha Venuše Medicejské vrátila zpět do Uffizi, koupil starohrabě při své návštěvě Florencie sádrové odlitky několika soch, včetně Venuše Medicejské.

První pokusy s odlitím plastiky Venuše Medicejské začaly v Blansku na podzim roku 1821 s příchodem vynikajícího stuttgartského chemika a hutního odborníka dr. Karla von Reichenbacha (1788–1869). Tento vědec dostal blanenské železárny na světovou úroveň a tím umožnil odlévání technicky náročných soch z jednoho kusu železné litiny.

Ve vzornících blanenských železáren se tato litinová plastika nacházela až do konce první světové války. Socha vážila 220 kg, měřila 159 cm a v roce 1913 stála přibližně čtyři sta korun. Kolik kusů soch se v blanenských železárnách odlilo, není známo.

V současnosti ví autor článku jen o jediném zachovaném litinovém odlitku Venuše Medicejské. Tato jedinečná a vzácná socha se nachází přímo na nádvoří blanenského zámku a je od roku 1970 součástí sbírkového fondu Muzea Blansko. Socha není zcela kompletní, jelikož na ní chybí Erós s delfínem.

Je veliká škoda, že tato umělecky velice hodnotná socha nebyla vybrána jako symbol Ceny města Blanska za kulturu. Místo ní byla zvolena zmenšená kopie kýčovité sochy Antické ženy s vázou. Tu lidé přejmenovali na „blanenskou Venuši“.

JINDŘICH ČELADÍN

Autor pracuje v Muzeu Blansko

- Venuše Medicejskápochází z prvního století před Kristem
- originál se nachází v Galerii degli Uffizi v italské Florencii
- kopii koupil do Blanska starohrabě Hugon František Salm-Reifferscheidt, v roce 1817
- v Blansku se v tamních železárnách litinová socha odlévalla a po roce 1821
- dnes stojí dochovaný odlitek plastiky Venuše na blanenském zámku.