Vázu vytvořil jeden z nejslavnějších sochařů 19. století Bertel Thorvaldsen.

Tento dánský sochař, jenž byl představitelem neoklasicistního období v sochařství, se stal již za svého života legendou. Model kráterové vázy získal do své sbírky starohrabě Hugo František Salm-Reifferscheidt pravděpodobně po roce 1824, kdy Thorvaldsen vázu s reliéfem Alter der Liebe vytvořil. Spolu s ní koupil starohrabě i Thorvaldsenovu plastiku lva, kterou později použili štýrští stavové jako basreliéf k ozdobení stěny pramene v lázních Dobbelbad.

Bertel Thorvaldsen (1770–1844) se narodil v Kodani v rodině islandského řezbáře usazeného v Dánsku. Již v jedenácti letech se díky svému nadání dostal na Královskou dánskou akademii umění v Kodani. Na akademii získal všechna možná ocenění včetně velké zlaté medaile. Dostal stipendium do Říma, kam přijel 8. března 1797 a prožil tam většinu svého života.

Za prací do Říma

Jeho prvním velkým úspěchem v Římě byla socha Iásona, za kterou získal pochvalu od samotného Antonia Canovy, tehdy nejpopulárnějšího sochaře ve městě. Z dalších významných soch, které vytvořil v Římě, můžeme jmenovat Hébé, Amora, Psýché, Bakcha, Ganyméda a mnoho dalších. Vytvořil taktéž sochu papeže Pia VII., která se dnes nachází v klementinské kapli ve Vatikánu, avšak jako protestant nesměl být pod touto sochou podepsán. V Římě zůstal Thorvaldsen nakonec šestnáct let, podporoval ho i známý anglický mecenáš Thomas Hope.

V roce 1819 navštívil Thorvaldsen rodné Dánsko, kde dostal úkol vytvořit kolosální sérii soch Krista a dvanáct apoštolů pro kodaňskou katedrálu. Thorvaldsen je často přirovnáván právě ke svému předchůdci Antoniu Canovi. Jeho styl měl rysy v klasickém řeckém umění a věřil, že pouze skrz napodobování klasických uměleckých děl se může stát opravdu velkým umělcem. Motivy pro svou práci čerpal především z řecké mytologie.

Thorvaldsen se ve své době stal módním umělcem, u kterého si objednávali díla, zejména náhrobky, představitelé šlechty. Thorvaldsen pracoval i na mnoha historických postavách polské historie. Ve Varšavě stojí jeho jezdecká socha knížete Jozefa Poniatowského či socha Mikuláše Koperníka. V roce 1839 se vrátil natrvalo do rodné Kodaně, které odkázal svou rozsáhlou sbírku. Brzy po jeho smrti v roce 1844 zde otevřeli po něm pojmenované muzeum, ve kterém se nachází Thorvaldsenův náhrobek.

Vznik samotné vázy s reliéfem Alter der Liebe je velice zajímavý. Tato monumentální váza patří k typům Medici, což byly vázy, které se vyskytovaly v druhé polovině 1. století po Kristu v Aténách a sloužily jako ozdoby na římském trhu. Originál vázy se podobně jako socha Venuše Medicejské nachází v Galerii degli Uffizi v italské Florencii.

Originální skvost

Váza Lieber der Alte se vyznačuje nádherným Thorvaldsenovým figurálním reliéfem. Tento reliéf vytvořil Thorvaldsen na základě fresky s motivem prodávání amorků, která se našla při vykopávkách v roce 1759 v malém městě Stabie, jež bylo v roce 79 n. l. zasypáno při výbuchu Vesuvu. Na obvodu vázy se nachází sedm základních motivů-reliéfů, které přesně vystihují její název Proměny lásky: 1. Rozdávání amorků; 2. Nevinná; 3. Toužící; 4. Zamilovaná; 5. Manželka; 6. Manžel; 7. Stařec.

Dílo, které nabízely blanenské železárny, bylo vysoké 1,90 m a vážilo kolem 1 300 kg. Vzhledem k technické náročnosti na odlití se váza vyskytuje pouze v nejstarším zachovaném vzorníku blanenské umělecké litiny. Tudíž i cena této monumentální kráterové vázy byla pravděpodobně značně vysoká. Nejspíše i proto se neví ani o jediném dochovaném kusu z Blanska. Pouze ve Státní galerii ve Stuttgartu si turisté prohlédnou pískovcovou kopii vázy od německého sochaře Friedricha Distelbartha, kterou vytvořil kolem roku 1831.

Monumentální vázu s reliéfem Alter der Liebe vytvořil jeden z nejslavnějších sochařů 19. století Bertel Thorvaldsen. Její kopie odlévali blanenští železáři v 19. století. Žádný litinový kus vyrobený v Blansku se však nedochoval.

JINDŘICH ČELADÍN (Autor pracuje v Muzeu Blansko)