Jednou z mála výjimek je nejznámější představitel tzv. první generace obrozenců, kněz, jezuita, filolog, slavista a historik Josef Dobrovský (17. srpna 1753 – 6. ledna 1829). V roce 1828 přijel do Brna studovat ve zdejších knihovnách. Zde v pokročilém věku onemocněl a během hospitalizace v klášteře Milosrdných bratří 6. ledna 1829 umírá. Vypovídá o tom například i pamětní deska na zdi kláštera ve Vídeňské ulici.

Mimo jiné byl dobrým přítelem vlastníka blanenských železáren starohraběte Hugona Františka Salma-Reifferscheidta (1776–1836), který se mu rozhodl postavit na brněnském hřbitově pomník, jelikož podle jeho slov: „jeho krajané, ti zatracení taškáři a hubořeči, jen řeknou, no je to velká ztráta a dál už nic. Ta neuvěřitelná míra frivolnosti je napůl k zlosti, napůl k smíchu.“ Tento dopis napsal starohrabě do Mnichova svému blízkému příteli Josefu von Hormayrovi (1782–1848), aby od malíře Petera von Cornelia (1783–1867) nebo architekta Lea von Klenzeho (1784–1864) získal více tužkových nákresů k pomníku, ale bez figur.

Kdo je autorem?

Josef von Hormayr zu Hortenburg byl rakouský historik, spisovatel a politik a je spojován s počátky romantismu na Moravě. Díky přátelství se starohrabětem Salmem se významně zasloužil o podobu jedné z nejcennějších uměleckých sbírek na Moravě, obrazárny na zámku v Rájci nad Svitavou. Tam svojí sběratelskou činností shromáždil soudobé německé a rakouské malíře z okruhu nazarénů.

Hormayr také patřil k zakládajícím členům nově zřizovaného Františkova muzea v Brně, pozdějšího Moravského zemského muzea. Poté vstoupil do služeb bavorského krále Ludvíka I., kde byl však neustále v kontaktu s českým prostředím a dopisoval si nejen se starohrabětem, ale rovněž s Josefem Dobrovským.

Peter von Cornelius, jeden z možných autorů Dobrovského litinového náhrobku, byl v té době ředitelem mnichovské Akademie. Cornelius většinou pracoval v Německu, na rozdíl od mnoha jiných nazarénů, kteří tvořili v Římě. Byl také ve službách bavorského krále Ludvíka I. Známé jsou především jeho fresky pro kostel svatého Ludvíka v Mnichově.

Další z adeptů na autorství Dobrovského pomníku byl Leo von Klenze. Tento neoklasicistní architekt, malíř a spisovatel byl opět ve službách bavorského Ludvíka, dokonce se stal jeho dvorním architektem. Je autorem mnoha mnichovských budov. Navrhl zde budovu Glyptotéky, dále Alte Pinakotéky, což je jedna z největších světových galerií, či Ruhmeshalle, kde se nachází bavorská síň slávy. V zahraničí proslul Klenze stavbou Nové Ermitáže v Petrohradě nebo katolickým kostelem svatého Dionýsa v Athénách.

Nápis jen latinsky

Podle posledních objevů brněnské kunsthistoričky Jitky Sedlářové by měl být náhrobek Josefa Dobrovského, který byl odlit v blanenských železárnách a v létě 1831 vztyčen na brněnském hřbitově, připsán právě Leovi von Klenzemu. Sedlářová objevila v salmovském archivu kopii nákresu k pomníku Josefa Dobrovského, která je s velkou pravděpodobností dílem právě Lea von Klenzeho.

Problémy byly pouze s textem na pomník. V červenci 1830 se starohrabě obrátil na preláta starobrněnského kláštera Cyrilla Nappa, aby společně s knězem a spisovatelem Dominikem Kynským složili co nejdříve latinský a slovanský (český) text na pomník, jelikož ten od Palackého se mu nelíbil. Na český text si netroufli ani Napp s Kynským, proto zůstal na pomníku pouze latinský text.

Náhrobek Josefa Dobrovského je čtyřboký litinový obelisk spočívající na čtvercové základně, ve tvaru pyramidy, s nikou a nápisovými medailony ve střední části. Je paradoxem dějin, že největší zásluhu na postavení památníku tomuto českému velikánu jako byl Josef Dobrovský mají Hugo František Salm-Reifferscheidt, jenž byl původem z německé šlechtické rodiny usazené na Moravě, Rakušan Josef Hormayr a Němec Leo von Klenze.

JINDŘICH ČELADÍN (autor pracuje v Muzeu Blansko)