Mezi pozoruhodné okamžiky vývoje Blanska patří jedna velice důležitá událost, i když nejde o památku v pravém slova smyslu. Jde o krásný, hluboký a přátelský vztah mezi malířem Josefem Mánesem a proslulým Dr. Jindřichem Wankelem (1821–1897), „otcem moravské archeologie".

Mánes rád utíkal z Prahy – když se už dusil ve svém závistivém, intrikářském prostředí – do klidného Blanska, kde jej celá rodina Wankelova vítala s radostí a nadšením. Měl zde v zámku svůj pokoj a ve Wankelově paleontologicko-archeologické pracovně bylo nevšedních věcí, o něž se mistr tolik zajímal. Mánes zde byl doma a mohl zde žít volně jako pták, toulat se po lesích, zajít si k Macoše a výtoku Punkvy, u níž proseděl celé hodiny. Mánes odcházel někdy na celý den do přírody, nosíval úzké skotské kalhoty a zabarvením vlasů i vousů byl nápadný a nepřehlédnutelný.

Dvanáctiletá Karlička Wankelová, portrétovaná Josefem Mánesem v roce 1867 v Blansku. Úryvek z knihy Františka Kožíka Josef Mánes: „Když projevil Mánes přání odjet do Blanska, nikdo na Čechách ho nezdržoval. To už nebyl Mánes, jak na něho vzpomínali z let mládí a radosti. Wankel mu rád poskytl přátelskou dlaň i pomoc lékaře. V prostředí prosté rodiny se cítil Josef lépe než na zámku v Čechách. Pod Wankelovým dohledem bojoval o své zdraví každým krokem na stezkách pod skalními stěnami, nad průhlednými potoky. Vyšel i do Křtin, Wankel s ním zajel až na Perštýn. Josef věřil, že se může zachránit. A když byl nejslabší, přivolával si k posile setkání, které mu byl dosud život dlužen".

A zde v Blansku vznikl jedinečný obraz. Vlastenci blanenští vystrojili Mánesovi slavnost v prostranství před hutí, při níž oslovila mistra vlasteneckou básničkou dvanáctiletá dívenka – Karlička Wankelová, oděná v národní horácký kroj. Mánes byl dojat k slzám, zamiloval si dítě a hned druhého dne je vymaloval. V tento neskonale něžný portrétní akvarel vdechnul veškerou genialitu svého umění. Portrét vznikl v roce 1867 a později byl majetkem syna Karličky, prof. dr. Karla Absolona. Mánesova Karlička se provdala v roce 1872 za Dr.Vilibalda Absolona a pět let po jeho smrti za Eduarda Bufku, náměstka ředitele Zemské banky. Celý svůj život vyplnila pilnou prací literární a etnografickým sběratelstvím. Portrétem Mánesovým, jenž častokrát byl již barevně reprodukován, stala se Karlička Wankelová nesmrtelnou.

(z článku prof. Dr. Karla Absolona, 1941)

Literatura: Josef Kožík: Josef Mánes; Univ. prof. Dr. Karel Absolon: Děvčátko, jež stálo modelem Josefu Mánesovi, zemřelo

Co možná nevíte:

– Wankel se s Mánesem seznámil roku 1848 na pražských barikádách. Sblížili se a stali se přáteli
– často si dopisovali a Mánes navštěvoval Blansko
– Mánes také rád vyhověl manželům Wankelovým, aby vypracoval návrh na prapor významného národně-osvětového spolku Rastislav. Prapor byl slavnostně vysvěcen 14. srpna 1864 ve Sloupě
– Karla Bufková – Wanklová napsala knihu moravských povídek a pověstí „Z Ječmínkovy říše". Dle vyprávění Josefa Mánesa zde zařadila také „Mánesovu pohádku"
– Mánes trpěl stavy duševní stísněnosti. Zemřel v existenčních potížích a umělecky nedoceněn v Praze 9. prosince 1871

Příště: Pamětní deska J. Wankela, pomník Jana Kunce

PAVEL SVOBODA