Adamovské strojírny proslavily mosty i lokomotivy

Další díly seriálu Tradiční podniky Blanenska najdete

ZDE

Adamov se tehdy proslavil výrobou železničních a silničních mostů a také jeřábů. V období první světové války se strojírenská výroba zcela podřídila válečným potřebám, aby ve dvacátých letech opět navázala na osvědčenou výrobu mostů a jeřábů. V Adamově se také v období 1921–1928 masivně rozjela výroba velkých kotlů, silničních parních strojů a také lokomotiv.

Vraťme se však ještě do roku 1905. Podle historických pramenů se tehdy 15. července začala psát novodobá historie adamovských strojíren. Závod s třiceti výrobními a pomocnými objekty koupila od feudální moravské šlechty Lichtenštejnů skupina kapitalistických podnikatelů. Královehradecká firma Bromovský, Schulz a Sohr za strojírny zaplatila Lichtenštejnům 480 tisíc rakouských korun. Noví majitelé strojíren, kteří je již od roku 1880 měli v nájmu, se snažili udržet krok s konkurencí a začali zastaralé výrobní technologie modernizovat. Ovšem několik let se tento krok míjel nějakým větším účinkem, protože k očekávanému růstu výroby nedošlo.

K podstatnějším změnám v rozsahu výroby i ve výrobním programu dochází až v roce 1910. Tehdy se strojírny v Adamově a Hradci Králové sloučily s pražskými strojírnami, potažmo s Pražskou akciovou společností. Hradecká strojírna se rozrostla a v jejím pobočném adamovském závodě se postavila mostárna a dílna na velké železné konstrukce. „V adamovském podniku se začaly vyrábět konstrukce železničních a silničních mostů, těžních věží a různé typy jeřábů. Parní, elektrické, pontonové a další. Výjimečným dílem byl velký námořní jeřáb, který stál v jihoslovanské Pule,“ řekl Jaroslav Budiš, vedoucí historicko-vlastivědného kroužku v Adamově.

Podle historických pramenů Vratislava Grolicha stálo v Adamově tehdy již sto domů, ve kterých bydlelo více než osm set lidí.

V roce 1911 se k závodu připojil další pražský podnik. Nová firma se jmenovala Spojené strojírny, dříve Ruston, Bromovský, Ringhoffer. V roce 1914, v předvečer první světové války, se k velkému strojírenskému koncernu připojila firma Škodovy závody v Plzni a podnik Pražské spojené strojírny se zcela podřídil svou výrobou válečným potřebám.

Po válce lokomotivy

Na sklonku první světové války převzal adamovské strojírny rakouský Daimlerův koncern na výrobu motorů ve Vídni. Noví majitelé počítali s tím, že adamovský podnik posílí tehdejší zbrojní závody, jenže jejich plány zhatil konec války. „Rozpad Rakouska-Uherska znamenal pro strojírny ústup ze zavedených trhů. To způsobilo značné obtíže s odbytem zboží, vyráběném v širokém sortimentu,“ poznamenal Budiš. V roce 1921 bydlelo v Adamově téměř tisíc lidí.

Podle pramenů Vratislava Grolicha převzala Adamovský závod 1. ledna 1921 nově založená Akciová společnost pro stavbu strojů a mostů. Ta se orientovala na mírovou výrobu vyplývající z poválečných potřeb, na opravy lokomotiv a vagónů. Koncem roku 1921 a o rok později měla firma velkou zakázku na opravu lokomotiv pro jihoslovanské dráhy. Zakázka však ještě v roce 1922 skončila. „V letech 1921–1929 se v Adamově lokomotivy vyráběly. Například lokomotiv z řady 423 se v Adamově v období 1924–1929 vyrobilo devětadvacet kusů. Zatímco ve zbylých továrnách na našem území jen sedmadvacet,“ dodal Budiš s tím, že se v Adamově opět rozvinula osvědčená stavba jeřábů, mostů, velkých kotlů a silničních parních strojů. V roce 1927 byla postavena nová moderní hala u řeky Svitavy, kde se vyráběly tlakovzdušné brzdy pro železniční vozy systému Kunze-Knorr.

V roce 1927 se v Adamově postavily první rodinné domky v samostatném sídlišti Kolonie. Pro tehdejší SSSR se ve strojírnách vyrobila pojízdná pásová elektrárna. V následujícím roce měl Adamov již 1035 obyvatel, zhruba pětinu současného počtu.

V příští díle seriálu se pokusíme zmapovat historii adamovských strojíren do roku 1945.