Další díly seriálu Tradiční podniky Blanenska najdete

ZDE

Jeho jméno mělo ve světě dlouhá léta řízný zvuk. Adamovské strojírny byly spjaty s výrobou mostních konstrukcí, parních strojů a lokomotiv. Později pak tiskařskými stroji, přísně tajnou zbrojní výrobou, čerpací a měrnou technikou pro pohonné hmoty. Po sametové revoluci se strojírny rozdělily (měrnou a čerpací techniku vyrábí nyní Adast Systems). Zastavením zbrojní výroby a dalšími vlivy se strojírny dostaly do tíživé ekonomické situace, která později vyústila ve vyhlášení konkurzu a nakonec skončily strojírny v likvidaci. V seriálu Blanenského deníku Rovnost se historii adamovských železáren a později strojíren budeme věnovat v několika dílech.

Z kopců k vodě

To, že se v okolí Křtinského potoka zpracovávala již před dávnými staletími železná ruda, dokládá naleziště halštatského pohřbu s kovářskou dílnou v Býčí skále. „Pochází přibližně z poloviny prvního tisíciletí před naším letopočtem. Rovněž první slovanské osídlení v této lokalitě kolem 6. století se vázalo na zpracování lehce tavitelných rud. Přímá výroba a zpracování železa zde významně přispěly k rozkvětu Velké Moravy v 8.-9. století,“ přiblížil první zmínky o zpracování železa v okolí Adamova Jaroslav Budiš, vedoucí historicko-vlastivědného kroužku v Adamově.

Hutnické dílny tehdy dodávaly kujné železo pro hospodářské i válečné účely. Ve 14. století, kdy se začalo využívat síly vodních kol, přesunula se hutní výroba ze zalesněných kopců do údolí mezi Křtinský potok a řeku Svitavu. Díky lepší mechanizaci se objem produkce kujného železa zvýšil. Osada patřila novohradskému panství, které v letech 1371–1414 spravovali moravští markrabí. Nazývala se Hamry. Čeští králové, kteří hamry v 15. století vlastnili, je pronajímali šlechtickým rodům. „Za vlády Vladislava II. se hamry dostaly v roce 1506 do rukou pánů z Boskovic. Sňatkem Kateřiny z Boskovic roku 1597 s Maxmiliánem z Lichtenštejna se hamry staly majetkem Lichtenštejnů. Ti pozvedli produkci svářkového železa na výrobu ve vysokých pecích a další jeho zpracování,“ upřesnil Budiš s odkazem na prameny o historii Adamova zpracované Vratislavem Grolichem.

Po třicetileté válce výroba železa v této lokalitě delší dobu stagnovala. Až na konci 70. let 17. století dochází k úspěšným pokusům tavbu železa obnovit. Na místě současného Adamova se staví několik zařízení na zpracování železa. V roce 1679 je v listinách uváděna osada pod novým názvem Adamov (Adamsthal). Dostala jméno podle Jana Adama Ondřeje z Lichtenštejna, nejstaršího syna tehdejšího majitele železáren. V roce 1680 zde byly v provozu dvě dřevouhelné vysoké pece, dvě kujnicí výhně s hamerskými kladivy a další pomocná zařízení. Adamov se tak stal jednou z mála obcí na Moravě, která za svůj vznik vděčí železářské výrobě.

Z osady obec

Kromě pásového železa, železných šínů a mřížového železa se v adamovských železárnách v první polovině 18. století vyráběly i vodovodní roury. Od 30. let 18. století navázali majitelé železáren čilé obchodní styky s vídeňskými zbrojaři, kterým dodávali dělostřelecké koule. K dalšímu rozmachu železářství v Adamově přispěla stavba dřevouhelné huti Františka u Křtinského potoka. U ní se postavila dělnická kolonie a osady Josefov a Karlov. „Osada Adamov měla ještě v roce 1787 společnou pečeť s místními hamry. Již v roce 1780 se historické prameny zmiňují o škole, ve které se děti učily číst, psát a počítat,“ poznamenal Jaroslav Budiš.

Napoleonské války, technický pokrok při zpracování železné rudy a také změny ve společnosti poznamenaly v první polovině 19. století vývoj ve výrobě adamovských železáren.

Mezitím se Adamov v roce 1832 stal samostatnou obcí, jíž se však ještě stále říkalo Staré Hamry. Kolem roku 1834 bylo v Adamově dvaapadesát domů a v obci žilo přes čtyři stovky lidí. Revoluční rok 1848, kdy podnik vyrobil pro revoluční gardy nový druh předovek, přinesl základní společenskou změnu. „Poddaní se vyvázali z feudální závislosti, čímž se otevřela cesta ke svobodnému podnikání,“ dodal Budiš.

V příštím díle přiblížíme chod železáren od druhé poloviny 19. století.