Z bílého těsného prostoru vstoupí do osvětlené kostnice i pětiletá Verunka Tomková z Řícmanic s rodinou. Spousty lebek, které lemují zdi kobky, se nebojí. „Baví mě to tady a nejvíc se mi líbí ty pomalované lebky,“ říká dívenka. Nejen vzácné pomalované lebky, ale i celá kostnice zlákala její rodiče k návštěvě křtinských oslav.


„Kostnice je unikát,“ tvrdí křtinský farář Tomáš Prnka, „ze dvanácti pomalovaných lebek jich však vystavujeme pouze šest. To kvůli sběračům lebek.“ Dominantou kostnice je vskutku šest ozdobených hlav, které pravděpodobně pocházejí ze sedmnáctého století. Lidské lebky zkrášluje věnec a písmeno T nebo kříž. „Dosud nevíme kdo koho a proč takto pomaloval. Barva je ve skutečnosti směs živočišného tuku a popela,“ prozrazuje dobrovolník ze Křtin Michal Ohar, který kostnicí provází. Jaký význam ale nesou záhadné malby, se neví. „Tyto malby na lebkách nemají v Evropě obdoby. V Hallstadtu se dělo něco podobného. Malbou tam podepisovali pozůstalí ostatky,“ vysvětluje Ohar.


Jednou z teorií je, že dvanáct lebek patří popraveným českým pánům. „Dokázáno to ale zřejmě nikdy nebude, protože všechny písemnosti na Novém hradě shořely,“ dodává Ohar.
Kostnici „zdobí“ ale další ostatky. V místnosti odříznuté od denního světla odpočívá devět set sedmdesát pět nebožtíků. Kosti pocházejí ze hřbitova od zrušeného kostela, kde lidé bohoslužby vyslechli v češtině. Kromě tohoto kostela padl ještě německý kostel, a to za oběť nynější kráse křtinského chrámu.


Kosti mrtvých lidí tehdy skončily ledabyle naházené na hromadě ve výklenku kostnice, který nyní zakrývá stěna.
„V kostnici se nechali pohřbívat premonstráti, kteří měli klášter na zámku. A to do té doby, než bylo pohřbívání zakázáno,“ vypráví dál Ohar.
Při sobotní prohlídce si lidé prohlédli i ostatky, na kterých se podepsaly nejrůznější úrazy, syfilis, lepra a jiné nemoci. Podle Ohara dříve ženy umíraly v pouhých třiceti letech, muži žili o deset let déle.


Poté, co se kostnice nevyužívala, zmizela ze světa. „Lidé ale tušili, že pod křtinským chrámem nějaké podzemní prostory budou. Ve čtyřicátých letech po nich i pátrali,“ líčí dál Ohar. Ale neúspěšně. Obdivovat kostnici dnes mohou lidé jen díky náhodě. V devadesátých letech totiž pracovníci při celkové rekonstrukci chrámu prorazili štolu. Kostnice znovu spatřila světlo světa.


Křtinský kostel pravděpodobně skrývá i podzemní katakomby a snad i dvanáct soch svatých apoštolů z ryzího stříbra a v životní velikosti.
Z ponuré kostnice se lidé při křtinských slavnostech mohli vyšplhat i na mimořádně otevřenou věž. „Věž měří sedmdesát dva metrů a je zajímavá tím, že má stále původní schodiště,“ sděluje farář Prnka. Zájemci museli při výstupu zdolat sto sedmdesát schodů. Ve věži se prošli v temném prostoru za občasného křiku netopýrů. V místě se neustále mění teplota, která ovlivňuje chod hodin. Proto je potřeba hodiny občas upravovat.