Všechno začalo toto pondělí kolem půl jedenácté v noci. V přítmí svého bytu si Josef Kopriva vrazil věšák přímo do oka. „Hned jsem upadl na zem, ale nebyl jsem v bezvědomí, jen omámený. Pořád jsem si to oko držel a cítil jako by bylo zamáčknuté,“ vzpomíná na krušnou chvíli modrooký mladý muž.
Kopriva se poté usadil na schodiště, kde vše rozdýchával. V noci ve tmě si nevšiml, jak jeho oko ve skutečnosti vypadá. Poslechl pak radu kamaráda a ocitl se dole u dveří nemocnice, kde stiskl zvonek. Z reproduktoru se ozval hlas sestry, která zraněného upozornila, že pokud jde o něco vážného, bude muset jet až do Brna. „Já ale počítal s tím, že mi pomůžou a oko nějak ošetří nebo vyčistí,“ popisuje dál Kopriva, jehož zranění bylo velmi bolestivé a oko dokonce vytékalo.


Mladík tedy zamířil do třetího patra blanenské nemocnice na chirurgii. Místo ošetření však od lékaře slyšel: „My vám nepomůžeme, zkuste to někde jinde.“ „Kde?“ Ptal se pacient. Lékař se zmínil o brněnské nemocnici u sv. Anny a dodal, že nejsou očaři, že se v této problematice nevyznají. Koprivovo zranění tedy vyžadovalo důkladnější péči. „A jak se tam dostanu,“ pokračoval v otázkách chlapec. odpověď však nebyla uspokojivá, protože zněla: vlakem.Sanitky se Kopriva nedočkal. S hořkostí tedy přijal omluvu lékaře a spolehl se na známého, který vlastní auto.


„Když jsme dojeli do Brna, bylo mi špatně a museli mě podepřít, protože jsem nemohl stát,“ vzpomíná dál na nepříjemný noční zážitek vysoký hoch. V brněnské nemocnici lékaři dávali jeho zraněné oko dohromady laserem téměř hodinu. Nyní odmítnutý pacient bere antibiotika a musí být dva měsícxe v klidu. „Mám roztrženou spojivku a natrhlou zornici. Prý jsem mohl na oko i oslepnout,“ uzavírá Kopriva. Ředitel Nemocnice Blansko Milan Klusák by rád věc prošetřil. „Pokud stav pacienta vyžadoval pracoviště vyššího typu, měl dostat sanitku,“ míní. Jméno lékaře ale zraněný mladík nezná.